Bedári

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)

Uz jsem videl Bidniky z roku 1958 a 1998 a musim rict, ze tito Ubozaci jsou s prehledem nejlepsi. Vzdy mam velkou radost, kdyz se mi pri sledovani vybavi, ze uz jsem film v detstvi videl, i kdyz jsem si pred zhlednutim myslel, ze je to vylouceno. Tech pasazi bylo mraky, ktere jsem mel v mozku prachem zanesene a najednou ozily. Uchvatne zpracovane dilo Victora Huga. Neni co vytknout, hudba, herci, atmosfera, styl vypraveni. Genialni dilo, je smutne videt TV program, jake vesmes braky vysilaji nase televize a takovy velkofilm tady neohodnotilo ani 500 lidi... (30.09.2017)

Myslím, že v tomto případě nebude nekorektní, když pomineme Victora Huga i Jeana Valjeana, a zeptáme se pouze, proč obdivujeme a ve své fantazii hýčkáme Lino Ventruru. Ale ani zde neřekneme nic nového, budeme se za šos držet našeho pána a učitele Sigmunda Freuda: Lino Ventura jako prototyp otce (na fyzické úrovni) a boha (na úrovni psychické). Takového otce, který nám sice občas střelí facku nebo dá herdu do zad, ale na kterého se můžeme spolehnout, když se dostaneme do nějakého průseru (dále viz Sebrané spisy S. Freuda). Takovým dojmem působí Lino Ventura ve všech filmech, ve kterých hraje - a tak se tento dojem stává skutečným pojmem. (08.03.2015)

Nevím, v čem je tohle jiné, než Bídníci 1982, ale pravděpodobně je to jen jinak rozdělené (místo dvou 1,5 hodinovek jsou čtyři 45ti minutovky), takže jen zkopíruji komentář, který jsem už psal v druhém profilu Hosseinovy verze s vynikajícím Linem Venturou v hlavní roli. Mistrovské, depresivní, takhle to na mě působí. Je to dokonalé naprosto ve všem. Lino Ventura je naprosto fantastický, opravdu mistrovský výkon, Jean Valjean je jistě vděčná role. Michel Bouquet (Javert) je správně démonický a sympatický a Jean Carmet...je prostě Jean Carmet. Fantastickou práci odvedla i hudba (hlavně ta) a kamera, působí to na správných místech a úžasnou atmosféru filmu ještě umocňují. Přiznávám, že knihu jsem nečetl, ale tenhle film mi to bohatě vynahradil, Peyrac je překvapivě zručný režisér, což dokázal hlavně téměř bezeslovný epilog, který byl jednou z nejlepších částí filmu. První díl je jako téměř vždy u půlených filmů lepší, druhá trochu ztrácí tempo, ale to nijak nevadí. Dokonalý film, miluju tyhle historická dramata a tohle zpracování Bídníků je naprosto bezchybné. Skvělé převedení na plátno, mistrovská hudba, režie, kamera a geniální herci, naprosto všichni. No jo, je vidět že to pochází ze zlaté francouzské éry, tenkrát se prostě umělo. Atmosféra vás omámí. 100%. Uvidíme, jak dopadne verze s Gabinem, ale myslím, že nemá šanci, protože tohle je vážně nezapomenutelné. +EDIT 17.9.: Gabinova verze je lepší, ale jen tak tak. (17.09.2014)

Zapomeňte na Augustův film s Liamem Neesonem, zapomeňte na legendární verzi s úžasným Jeanem Gabinem, či průměrný seriál s Gérardem Depardieu....Nejlepší ´Les Misérables´natočil Robert Hossein, syrové, nepřikrášlené, místama až kruté, fantasticky zrežírované a mistrně zahrané, v čele s charismatickým Lino Venturou, který se pro roli Jeana Valjeana asi narodil. Hosseine, nemusíš se bát, de Peyrac je zapomenut, za tenhle majstrštyk tě čeká filmové nebe :o) (15.05.2007)