Marie-Octobre

„Zkrátka aby to bylo jasné. Jeden z nás odsud neodejde živý. Je to tak?“ Od režiséra jsem viděl jen průměrný film Pépé le Moko, vysoké hodnocení ve mně tedy nevzbuzovalo moc důvěry. Chyba! Člověka sice čeká cca 15 minut nevázané konverzace, dobírání se, úsměvů i méně srdečných promluv, ovšem poté se ozřejmí skutečný důvod sezvání. Pak atmosféra začne pomalu, ale o to nepříjemněji houstnout, napětí a vyhrocenosti přibývá, a přestože se může zdát téměř nemožné, aby se někdo přiznal, divák tuší, že dojde k jeho prozrazení. Dochází k odhalování charakterů přítomných a napovrch vyplouvá stále více zjištění. Navíc, když už to vypadá, že je někdo usvědčen, přijde zvrat a podezření se svalí zas na někoho jiného, takže je divák nucen si neustále upravovat své domněnky. A když si k tomu přidáte vybroušené dialogové výměny, skvělé výkony všech zúčastněných a emočně docela drtivý konec, rázem máte postaráno o vysoce kvalitní podívanou, které já dávám slabších 5* (tak trochu jsem doufal v jinou usvědčenou postavu). (18.05.2019)

Bez diskuze jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. I když je to spíš divadelní hra natočená v jedný místnosti a paralela s Dvanácti rozhněvanými muži je tady na místě. Sice mě párkrát napadlo, že dělat takový drama z jedný smrti patnáct let po válce je lehce přitažený za vlasy, ale je to neskutečně gradující konverzační lahůdka s výbornými výkony, kde velký prostor dostali i herci, které známe spíš z vedlejších rolí (Paul Frankeur, Robert Dalban, Noël Roquevert). Atmosféra houstne, podezření padá postupně na každého a obhajoby mají povážlivé trhliny. A nakonec, není to první film z padesátých let, v němž mi Frantíci úplně rozhodili sandál dvěma rychle za sebou následujícími pointami. (18.09.2016)

Toto stretnutie odbojárov nemá len symbolický charakter, ale chce vypátrať zradcu v skupine, ktorý udal ich vodcu gestapákom. Komorná dráma je hereckým koncertom všetkých protagonistov a navzdory faktu, že ide o divadelnú hru, na filme to nie je poznať, hoci sa celý film odohráva v jednej miestnosti. Prevláda všadeprítomné napatie a dej graduje neuveriteľným tempom do antického finále. (03.05.2014)

Vlajkovou loď žánru konverzačního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů jsem svého času zhlédl bez výrazného nadšení, ale Marie-Octobre pro mě znamenala jednoznačné překvapení a zařadil jsem si ji na ono místo, které bylo určeno Lumetovu snímku. Kvalitní dialogy, silné téma, hledání zrádce a vraha ve svých řadách a špičkové herecké obsazení zaručují atraktivní podívanou, která ani po 60 letech od svého vzniku nezestárla. Interiérové konverzační drama obvykle navozuje dojem divadelního představení před filmovou kamerou a ani tady se tomu nevyhneme, ale osobně nepovažuju tenhle fakt za handicap. Za mě palec nahoru, celkový dojem: 90 %. (17.05.2020)

Takýto námet mám veľmi rád - uzavretá skupinka ľudí, ktorí riešia nejaký problém. V tomto prípade sa hľadal zradca a vrah. Dialógy medzi postavami ma zase až tak nebavili, aj atmosféra mohla byť lepšia, no páčila sa mi myšlienka filmu a záverečné rozuzlenie s odhalením zradcu. Posledných 30 minút bolo najlepších. Slabší nadpriemer. 70/100 (07.05.2019)