Dotieravý chlap

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50% (24.11.2005)

I nájemný vrah má jen jedny nervy. A pokud mu je neustále drásá někdo jako deprimovaný obchodník s košilemi, je zaděláno na malér a v tomto případě naštěstí také na výbornou komedii. Lino Ventura je ohromný, dokáže rozesmát jediným upřeným pohledem, a pokud mi Jacques Brel během filmu lezl na nervy, bral jsem to jako záměr, který Francisi Veberovi vyšel - ne jako minus. Nepopírám ale, že filmu nejspíš dávku působivosti přidává skvostný československý dabing s Martinem Růžkem a Eduardem Cupákem. (16.08.2014)

Veberova situační komika obvykle staví na protikladu nesourodé dvojice a Dotěrný chlap se z téhle definice nevymyká. Právě na půdorysu tohoto snímku funguje jeho humor ale natolik dobře, že se k němu Veber na stará kolena vrátil a natočil remake filmu, ke kterému kdysi napsal scénář. Ještě před ním po stejné látce sáhli Američané a pověřili slavného Wildera, aby vylepšil rozpočet studia a ze setkání chladnokrevného zabijáka pověřeného klíčovým úkolem své kariéry a snaživého trouby vytěžil maximum. Bývá zvykem vyzdvihnout originální verzi a kydat hnůj na - jak říkají filmoví fanoušci - zbytečné remaky. V případě Dotěrného chlapa to ale neudělám, postupem času jsem zhlédl všechny tři verze a ani jednu z nich nepovažuju za umělecký neúspěch. Dokonce ani Osinu v zadku ne, i když ji filmová kritika a filmoví fandové rituálně odstřelili. Každá z verzí má své silné stránky, ale i své slabiny. Spojením toho nejlepšího ze všech tří snímků by vznikl skvělý biják. Na Dotěrném chlapovi je úžasná přítomnost Lina Ventury. Nebyl totiž komediální herec, zato role chladnokrevného zabijáka mu padla jako ulitá. Nepřehrával, tu postavu mu zkrátka věříte. Zoufalství v očích vypadá autenticky a o to větší veselí vyvolává. Naproti tomu Jacques Brel - a to ho jako šansoniéra mám rád a ačkoli se vlastně snaží o totéž, tedy hrát komickou postavu na vážno - tady působí spíš rušivě. Pignona mám zafixovaného jako sympaťáka, v Brelově podání ale představuje tak otravné individuum, že bych ho s chutí odkrouhl sám. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)

Lino nepotřebuje žádnou zbraň, jemu stačí jediný pohled a mrtvoly padnou bez hlesu na zem. Miluju tyhle herce, kteří pohledem a mimikou mnohdy řeknou daleko víc než mluveným slovem. Ke konci jsem přemýšlela, jestli by nebyl nejlepším východiskem dobrovolný pád ze střechy dolů. Já osobně bych to nutkání měla:-) Čas od času se ráda dívám na tyhle praštěné komedie, kde se jen báječně odreaguju od těch skutečných trablů života. A taky se mně moc líbil ten typicky francouzský hudební podkres. (18.01.2018)

Čekal jsem bláznivou komedii, ale ve výsledku jsem dostal spíše odlehčený thriller s komediálními prvky. Francis Veber se coby scénárista ještě rozcvičoval a ještě chvíli trvalo, než se z něho stal excelentní autor. Ale i tak těch 80ti minut ve společnosti Lina Ventury a Jacquese Brela vůbec nelituji. 60%. (20.08.2016)