Sakurasó no pet na kanodžo

Přímo úžasná romantická komedie, které nechybí snad nic... Hned na začátku jsem byl vtažen přímo do děje. Prožíval jsem všechny ty slasti a strasti spolu s postavami. Chvíli jsem se popadal za břicho, chvíli jsem byl dojatý, chvíli smutný a chvíli zase naprosto šťastný. U některých postav to sice nějakou dobu trvalo, ale našel jsem si cestu prakticky ke všem, kteří měli nějaký větší význam pro děj. Většinou si u romantických filmů vyberu jednoho/u favorita/ku, kterému fandím, ale tady jsem byl velice dlouho naprosto nestranný. Až ke konci se ramena vah převážila lehce na stranu Nanami... U konce (a nejen tehdy) jsem i slzu uronil (no a co, tak jsem citlivý člověk! :D) - obzvláště u proslovu Misaki, který byl opravdu dojemný. Částečná otevřenost zakončení mi tady nijak nevadila, ba možná jsem za něj byl i rád. Vím, neměl bych psát jen samou chválu, ale když já tam prostě nic záporného nenašel... "Nezáleží, jak blízcí si jste, pořád jsou tady věci, které nikomu nemůžete říct..." - 100% (13.05.2016)

Dokoukáno se silným sebezrapřením. Je to děsivě neoriginální, tvrdohlavé a na to, jak se mě to slabě dotýkalo, tak i dost ubrečené. Nápad sociálně nespolupracují a přitom talentově nadané postavy, která funguje jako katalyzátor je i slibný, ale bohužel hrozně nevyužitý. Ono to nakonec není ani moc relevantní, protože postavy trpí pro anime poměrně klasickým citovým neduhem: Dělám všechno pro to, abych ti ukázal, jak tě miluju, ale ty jsi prostě slepý jak patrona a překvapený při každém vyznání. Když pak na základě těchto nedorozumění vznikají opakovaně infantilní, trapný a řvavý výlevy plný slz, kdy se z termita dělá velryba, tak mi nervy stárly rychlostí zvuku. A víte, kdo nakonec nejvíc ostrouhá? Ti romantici, kteří čekají nějaký šťastný konec a rozuzlení. Koho si náš středoškolák vybere (zajímal by mě nějaký průzkum; já jsem pro praktičtější sympaťandu)? To by se za 24 dílů mohlo stihnout, ne? Hm, prý ne, je mi líto a to *ehm ehm* je tu fillerů doslova na rozdávání. Zaujaly mě nakonec nejvíc ty více vedlejší postavy (Jin + šílená Misaka) a co mě ve fnále hodně mrzí, je nevyužitá říležitost lidi více zatáhnout do víru a světa malování. (16.12.2016)

Seriál, který obohatil mou sbírku výroků o několik dalších vypečených kousků. Nicméně váhám, kam je zařadit na škále mezi jednoduchými, naprosto blbými (viz Lunetičí „vidět stromy a slunce, co svítí na domy“) a jednoduchými, naprosto geniálními (viz Major Monogramovo „to jsou naše zvířátka a všechny naše jsou“). Asi je nechám úplně mimo hodnocení, neboť Shiino „důvěřuji kalhotkám“ a Jinanovo „nikdy nezažiješ svých 15 minut, když nebudeš anál“ (podle českého překladu tedy) mi připadají zcela nezařaditelné. Seriál mi dal nejen tyto výroky, ale navíc jsem se přiučil perfektní obranu proti ukecaným důchodcům, co člověka vždy tolik zdržují („copak, přišel jste mi říct svoje poslední slova?“). Jinak se jednalo o seriál vtipný, který nenudil a pěkně odsejpal, teda až na poslední tři čtyři díly, kde byly výše uvedené kladné stránky nahrazeny zdlouhavostí a nesmírnou sentimentalitou. Také námět potěšil, určitě se lépe dívá na mladé, kteří se snaží něco vytvořit v umělecké oblasti, než na ty, kteří pouze řeší kdo, kdy, s kým a kolikrát. Tím nechci říct, že by seriál byl antierotický, naopak, zejména v prvních dílech se autoři ve snaze nalákat diváka celkem překonávali (Shiina patřila k sektě zapřisáhlých nudistů a scéna porovnávání prsou v lázni měla také hodně co do sebe). Tím plynule přecházím k vytýkání drobných nedostatků. V některých záběrech nevychytali animátoři úhel pohledu, např. Shiina měla v nahé scéně zakryta ta nejzajímavější místa rohem stolu. Taky logika kapku pokulhávala, když vynechám ten milostný veletoč v posledních dílech, tak je nesmysl, aby ten nejvlasatější kluk seriálu jedl tolik rajčat. Neboť jak známo, jedno rajče způsobí nenávratné vypadání cca stovky vlasů. (20.07.2014)

Trochu netradiční pojetí středoškolského příběhu, kde se bere v potaz veškerý život studenta a není pouhým smýšlením o druhým pohlaví. Zaprvé velice humorné situace, kdy se člověk baví od začátku do konce, co je to tam za blázny. Zadruhé nádherně poukazuje na život různých tvůrců (ať už jsou to umělci nebo programátoři aj.) - jejich ambice, zklamání, radosti z úspěchů a snahy překonat sám sebe. A v neposlední řadě samozřejmě život s určitou skupinou lidí, kdy si vytvoří silná pouta mezi sebou a nakonec stejnak všichni vystudujou a budou se muset "rozloučit". (15.01.2014)

Sklamanie, čakal som viac romantiky a menej nudných nezmyslov. Je škoda keď si producenti nevedia uvedomiť že je hlúposť rozťahovať seriál na 24 častí keď má príbeh ledva na 12... Potom to musia vyplniť "povinnými" epizódami ako bazén a kultúrny festival. Tiež nechápem prečo sa celý seriál riešil vzťah Sorata/Nanami a Mashiro ignorovali keď na koniec dopadol tak ako dopadol (nezmyselne).Chcel som len trochu viac, ale nedopriali mi ani ten konečný bozk. Vzťah medzi Ryuunosukem a Ritou ma bavil oveľa viac. Ani neviem ako som to vydržal, stále som si vravel "koniec bude určite krásny a potečú potoky sĺz, určite sa dajú dokopy"... Ale mal som poslúchnuť Subjektiva a dropnúť to kým bol čas... Takže ak hľadáte romantiku, komédiu alebo solídny príbeh, tomuto seriálu sa vyhnite. Ak ste však nikdy nevideli žiadnu háremovku, môžete mu dať šancu aj keď je to podpriemerné aj na háremovku a určite si môžete vybrať lepšie. Keď to teraz porovnávam s Nisekoi, tak Nisekoi je síce rovnako stupídny ale má lepšie postavy a výborných prvých šesť častí. A zasmejete sa, na rozdiel od tejto tragédie. (11.01.2015)