JoJova prazvláštní dobrodružství

Dlhšiu dobu som toto odkladal a radšej som pozeral Attack On Titan a Moba ,no a keď som to uvidel ,bol som rád ,že som tomu predtým nevenoval pozornosť. Už dlho som nevidel niečo tak bizarného ako toto. Ale narozdiel od One Punch Mana ,ktorý bol bizarne dobrý ,je JoJo's bizare adventure niečo ,čo si užije len určitá skupina ľudí. Ja som mimo týchto bizarno-podivných sračiek a neplánujem to dopozerať. Nehovorím ,ale že je to zlé. Každému sa môže páčiť niečo iné. Ani Gintamu nemusím ,ale ľudom sa páči. 3* (30.09.2019)

[1. série] Po shlédnutí první sezóny a přečtení několika komentářů chápu, proč se hodnocení tak vzdáleně rozcházejí. JoJo je bible macho shounenů, která své hlavní pilíře dotahuje do absolutních extrémů: Excentricky (ne)oblečení pózující nabušenci, WTF absurdní zvraty (kde druhá strana je totálně překvapená, aby brzo detektivně popsala a přišla na to, jak se to celé událo), bitevní patos-pumped monology per-excelence, kde hrdost a přátelství jako vlastnosti vyloženě ční nad všechny ostatní. Podobně, jako když se věří lžím víc, čím větší jsou, tak jsem měl často potíže rozlišit (hlavně v 1. půlce), kdy jedeme na 100. lvl serióznosti anebo si děláme tu největší prču a žánr totálně satirizujeme. Dospěl jsem k názoru, že první linka s nudně, morálně upjatým Jonathanem Joestarem je právě onen pokus o epičnost mixlou s vážným přístupem, což je styl, který očividně nejen mně šel proti srsti a vyloženě bolestně prudil. Jistě, položilo to nutné základy JoJo ságy a byli jsme svědky zrození jednoho z nejikoničtějších shounen bastardů, ale hraní si na něco víc bez špetky mozku nefunguje nikde. Vyloženě mě ubíjela prachzbytečná, neustále neschopně přicmrndávací postava Speedwagona, který tam byl jen od konstatního rádiového naříkání "JoJoooo!". Víc než dostatečná náprava pro mě po křečovité první půlce nastala s příchodem nové generace JoJoů, Josephem Joestarem. Narozdíl od zásadovitého Jonathana je Joseph šarmantní cirkusový klaun, který je místy tupější jak patrona, aby následně vytáhl komicky kreativní řešení nejzapeklitějších situací. Již poměrně odlehčené Indiana Jones náladě přidává na kvalitách i sympatická rivalita Josepha s jeho nabubřelým sidekickem Caesarem a hlavně výsostný výkon dabéra Josepha, Tomokazua Sugity. "OH MY GOD!" je touhle dobou meme-legendary a neznám lépe vyslovená "NANI?!" než odsud (vše se kloubí v legrační scéně římské restaurace). Vtípky našlapaná 2. půlka zákonitě baví víc a můj nízký práh tolerance žánru byl častými úsměvy úspěšně vytlačen. Nepopírám, že patetičnost soubojů a četnost křičení se nějak zlepšila, příběh je stále dutý a předvídavý jak díl Ulice, ale vcelku pompézní hudební podkres s až diskotékovou kolorizací je minimálně originální. Na pokračování to u mě není, ale aspoň jsem neodcházel tak zkroušený, jak jsem se zpočátku domníval. 3* (02.06.2020)

Tajomstvá, intrigy, prešpekulované múdre dialógy, láska, nenávisť, spravodlivosť, moc, trápne, vtipné, prehnané ... Epickosť, nadprirodzenosť fantasy a hlavne neskutočný BRAINWASH number one in da scene. Dokonalý brainwash ... od prvého až po posledný diel sa jedná o veľmi dobré epické fantasy anime (i keď v prvých dieloch to vôbec tak nevyzerá). Len tak ďalej JoJo počkám na teba u S2. 90% (02.12.2013)

Tak tohle rozhodně není můj šálek kávy. Nesedla mi ani animace, nebo především vzhled postav (ale to by se dalo přežít, jenomže...), ale hlavně mi vadily všechny macho postavy. Ahoj, je mi dvanáct, sice ještě pořádně nemutuju, ale ramena mám široký jako Karlův most... Ale i tahle věci se se s přimhouřením očí dala snést (člověk prostě zapomene, že jsou to děti a bude je považovat za švihácké řidiče kamionů), kdyby alespoň ten příběh stál zato. Tenhle příběh plynoucí od jednoho patetického postoje k druhému, od patetické promluvě k další mě prostě za srdce nevzal. Naopak mě dost sprostě obral o čas. Jestliže vás baví macho věci a máte rádi takové ty kýčovité proslovy, postoje a nenáročný boj dobra se zlem a nějaké to nadpřirozeno, tak jen do toho. Já šla rychle od toho. (23.01.2018)

Druhá půle devatenáctého století spatřila archeologii jako již vyvinutou vědu. Tajemné artefakty se však stále nořily z hlubin země. Snad by bylo pro svět lépe, kdyby je hlína obalovala navždy, než aby přinášely temnou moc schopnou násobit a mocnit tragédie... Roku 1868 spadl za bouře ze srázu kočár lorda Joestara. Malý zlodějíček využil šance přiživit se na nehodě a začal obírat těla šlechty o cennosti. Lord Joestar však nezemřel. Domníval se omylem, že zloděj mu přišel na pomoc. Cítil se zavázán a tak, o mnoho let později, adoptoval jeho ambiciózního syna jménem Dio. Mladý, silný, inteligentní, leč zkažený a podlý Dio užíval intrik, aby zdiskreditoval pravého syna Jonathana Joestara, řečeného JoJo. Prastará, ďábelská maska zasáhla do jejich boje a eskalovala jej ve všeobecnou noční můru... +++++ Co zdálo se zprvu býti seriálem o psychickém trýznění JoJoa Diem, o intrikách, o postupném zničení obrazu JoJoa, stalo se nadpřirozenou bojovkou, v niž hrdinové bez bázně a hany s hypertrofovanými svaly bojují se záhrobními monstry olbřímích rozměrů, vzteku a zloby. Jelikož i hlasivky jsou svalem, křičí na sebe zplna hrdla všeliké fráze. Nejde-li o fráze, pojmenovávají se bojové techniky, ba postavy jakoby kolikrát komentovaly sportovní utkání. Síla patosu zdařile drží krok se silou hlasu. Plakátové bojové postoje, drsná rocková hudba a křik jen mírně zakrývají, že se nedostalo peněz na produkci - seriál tak dík statické animaci nenabízí ani radost z dynamické akce. "Tajemná" maska nakonec neskrývá tajemství, jen zlo a lineárně dobrodružný překážkový běh. Utíkej JOJO! POČKÁM NA TEBE U SEDMÉHO DÍLU. (25.11.2012)