JoJova prazvláštní dobrodružství

Jedno z nejlepších anime, které jsem měl možnost vidět a pravděpodobně vrchol možností žánru. Jedná se o vynikající mix fighto shónenu a Indiana Jonese, se kterým sdílí jedinečný dobrodružný feeling. Animace je po Fate Stay Night: Unlimited Bladeworks, Fate/Zero a Hellsing: Ultimate nejlepší, co jsem měl možnost vidět a speciálně první opening je co se týče umění naprosto orgasmický. V první části se člověk dočká mnoho odkazů na Draculu, nápad postavit proti sobě bojové mnichy a upíry je příjemným zpestřením. V první části je naprosto dokonalý tragický závěr, který jsem si vychutnal, nejenom proto že jsem tušil, že s jednoho z nejlepších záporáků nevidím naposledy. Ten se mi hrozně zalíbil, protože ukázal nějaký charakterový vývoj od arogantního spratka k někomu, kdo respektuje svoje soupeře a to je něco velmi důležitého, protože obvykle máte buď jedno nebo druhé. Obě smrti Zeppeliů byli velmi dojemné a smutné (U WIlla Anthonia citát To love and win is the best thing. To love and lose, the next best. - William Makepeace Thackeray a Caesara ta operní hudba). A Jonathan Joestar je prostě gentelman. V druhé části jsem si velice oblíbil pragmatického stratéga Josepha Joestara, který by si velmi rozuměl s Mrakoplašem, co se bitevní strategie týče, jinak velmi pobavil střet se Straizem, jak tam na něj vytáhl toho Thompsona LOL. Kars, Enidisi, Wannu a Santana byli též úžasné postavičky a líbí se mi ten kontrast, že jsme dostali opět hrdé bojovníky, kteří mají čest jako právě Wannu až po zmetky, co si vezmou ženu jako rukojmí. Těším se na další sérii a na návrat DIAAA. (19.08.2018)

JoJo se může pyšnit celou řadou superlativ. Je to jedna z nejdéle vycházejících mang v Japonsku, nekonečná studnice memů, na kterou přívlastek bizarní skutečně sedí v každém myslitelném ohledu, a především krásně nevypočítavá záležitost, kdy každá další část je jiná a nabízí úplně jiný příběh než ta předchozí. Přestože se jedná o jedno rozsáhlé univerzum, společným rysem jednotlivých částí je pouze to, že jejich hlavním hrdinou je někdo z rodu Joestarů, z nichž každý má ve jménu i příjmení „Jo“ či jeho fonetickou obdobu. Mění se také dějiště jednotlivých příběhů: máme tu tradičně Anglii a Japonsko, ale také poněkud bizarní Egypt a Itálii. Sága o Joestarech má však jednu velkou smůlu, a to sice tu, že její nejslabší částí je hned ta první, která zabírá prvních devět dílů první řady. Když si čtu místní negativní komentáře, je patrné, že většina uživatelů sledování vzdala právě během ní, a tomu se na jednu stranu vůbec nedivím – první část obsahuje patos v míře koňské, každá replika je jím nacucána, každý patetický kec je brán vážně, příliš statická animace a hrdina připomínající svou dokonalostí a ušlechtilostí Mirka Dušína tomu taky moc nepřidává. První část je však nutné zlo, které dává klíče k pochopení následujícího dění. Druhá část (díly 10–26) je totiž úplně jiné kafe a svou zábavností a skvělým hlavním hrdinou dokázala zcela přehodnotit můj dosavadní vztah k celé sérii. Třetí část (Stardust Crusaders) se odehrává v Egyptě a nabízí nejlepší postavy a souboje, přestože dějově se jedná o nejlineárnější část. Mým osobním favoritem je však čtvrtá část (Diamond wa kudakenai), která se odehrává v Japonsku a je po stránce postav i děje nejvyváženější, byť obsahuje několik fillerových dílů. Dosud poslední pátá část se odehrává v Itálii (Ógon no kaze) a nabízí nejbizarnější souboje, ale taky dosud nejméně zajímavého záporáka. Každá část má nějakou svou přednost i nedostatek, dohromady však tvoří krásně bizarní podívanou, kde přívlastek „bizarní“ nabývá s každou další namakanější postavou a každým dalším odkazem na euroamerickou rockovou scénu stále nových a nových rozměrů. Prosté 4*. (02.08.2021)

Dlhšiu dobu som toto odkladal a radšej som pozeral Attack On Titan a Moba ,no a keď som to uvidel ,bol som rád ,že som tomu predtým nevenoval pozornosť. Už dlho som nevidel niečo tak bizarného ako toto. Ale narozdiel od One Punch Mana ,ktorý bol bizarne dobrý ,je JoJo's bizare adventure niečo ,čo si užije len určitá skupina ľudí. Ja som mimo týchto bizarno-podivných sračiek a neplánujem to dopozerať. Nehovorím ,ale že je to zlé. Každému sa môže páčiť niečo iné. Ani Gintamu nemusím ,ale ľudom sa páči. 3* (30.09.2019)

Druhá půle devatenáctého století spatřila archeologii jako již vyvinutou vědu. Tajemné artefakty se však stále nořily z hlubin země. Snad by bylo pro svět lépe, kdyby je hlína obalovala navždy, než aby přinášely temnou moc schopnou násobit a mocnit tragédie... Roku 1868 spadl za bouře ze srázu kočár lorda Joestara. Malý zlodějíček využil šance přiživit se na nehodě a začal obírat těla šlechty o cennosti. Lord Joestar však nezemřel. Domníval se omylem, že zloděj mu přišel na pomoc. Cítil se zavázán a tak, o mnoho let později, adoptoval jeho ambiciózního syna jménem Dio. Mladý, silný, inteligentní, leč zkažený a podlý Dio užíval intrik, aby zdiskreditoval pravého syna Jonathana Joestara, řečeného JoJo. Prastará, ďábelská maska zasáhla do jejich boje a eskalovala jej ve všeobecnou noční můru... +++++ Co zdálo se zprvu býti seriálem o psychickém trýznění JoJoa Diem, o intrikách, o postupném zničení obrazu JoJoa, stalo se nadpřirozenou bojovkou, v niž hrdinové bez bázně a hany s hypertrofovanými svaly bojují se záhrobními monstry olbřímích rozměrů, vzteku a zloby. Jelikož i hlasivky jsou svalem, křičí na sebe zplna hrdla všeliké fráze. Nejde-li o fráze, pojmenovávají se bojové techniky, ba postavy jakoby kolikrát komentovaly sportovní utkání. Síla patosu zdařile drží krok se silou hlasu. Plakátové bojové postoje, drsná rocková hudba a křik jen mírně zakrývají, že se nedostalo peněz na produkci - seriál tak dík statické animaci nenabízí ani radost z dynamické akce. "Tajemná" maska nakonec neskrývá tajemství, jen zlo a lineárně dobrodružný překážkový běh. Utíkej JOJO! POČKÁM NA TEBE U SEDMÉHO DÍLU. (25.11.2012)

JoJo mi byl opakovaně doporučován, má poměrně slušné hodnocení a já se na něj opakovaně pokoušel dívat a pokaždé s ním po pár dílech skončil. Tohle je jak telenovela, ale pro chlapy! Jsem z anime zvyklý na přehánění, ale zdejší dramata a zápletky, to je prostě na mě moc. K tomu dialogy plné dramatického patosu, které mají být drsné a cool, nebo mají právě tím jaké jsou bavit, ale já se bavit prostě nedokázal. Je mi líto, ale občas jsem strašný suchar a tenhle macho fanservis nabitý testosteronem, hromadou drsných soubojů, přehnaných zvratů a dramatických rozmluv mě prostě zrovna tady nějak nic neříká. Chápu, proč to má tak dobrá hodnocení, ono je to třeba tak trochu jak filmy od Tarantina - pořád se něco děje, rádi přeháníme a nadsazujeme a postavy se tváří cool a záludně... Ale u mě tohle tady až moc často prostě nefunguje (stejně jako u mě občas nefungují i některé Tarantinovi filmy), je to až moc přepálený a tak místo abych se bavil a užíval, mám náladu se až příliš často držet za hlavu a říkat si, tohle je moc a u některých rozmluv a dramatických prohlášení jen pochybovačně zvedám obočí... Zkrátka mi JoJo nesedl a s tím po šesti dílech (což je tentokrát nejdál, kam jsem se dostal, jindy jsem nepřešel ani první tři) končím. Drop po 6. díle a za mě jen 4/10... (15.08.2018)