Snít můžeme vždycky

Popravdě řečeno tohle není uplně špatný film a něco do sebe má. Pierre Richard v něm hrál i si ho režíroval, ale měl jsem z toho filmu takový zvláštní pocit, z jeho ustarané až příliš vážné tváře jsem měl zvláštní pocit. Přišlo mi jako by to už nebyl ten Pierre Richard, kterého znám z Blondýna, už to nebyl prostě on. I tak to byla ale komedie u které jsem se příjemně bavil, i když už to prostě nebyl Pierre, takový jakého ho znám. (11.01.2009)

Není jednoduché hodnotit tento film. Pierre Richard tu nehraje svou "typickou roli", takže jeho skalní příznivci mohou být zaskočení a zklamaní. Když se ale oprostíme od našich očekávání a přijmeme skutečnost, že náš oblíbený herec může hrát i v něčem jiném, než je zřeštěná komedie, nevypadá to tak špatně. A na komické situace tu také dojde, třeba scéna, kdy "Císař" vyhoví požadavkům odborářů, je kouzelná. Já to vidím na nějakých sedmdesát procent, možná necelých osmdesát. (04.06.2007)

Moralistický film, který chce poukázat na hodnoty života a rozdílnost světa bohatých a nedotknutelných a prostého lidu. Ale výsledkem je trochu více moralizování, než by se slušelo. Ano bohatým je dovoleno více, než obyčejným. Jsou pokrytečtí, přezíraví, sobečtí a nenasytní. Ale prostí vše zbohatlické odsuzují a pohrdavě uráží ze strachu z neznáma a po uvědomění si vlastní neschopnosti a neodbornosti něčeho podobného dosáhnout. Estetičnost pak naráží na vulgaritu. Všemocnost pak na strach a bezradnost. Multimilionář a velkoprůmyslový magnát Charles de Boisleve, zvaný Císař (zajímavý Pierre Richard), se cítí v bezcitném světě vysoké politiky a obchodu osamocen. Pociťuje ztrátu svých dávných snů a tužeb, absence normálního emočního života ho přivádí k apatii a chladnokrevnosti. Nadějí se pro něj stává arabský mladík Rachid Merzahoui (Smaïn), pohrdající vším, co jen trochu zavání snobismem. Jeho zásadovost, která se stále projevuje, je ale lehce zaměnitelná s pouhou pózou a osobní malostí. Z dalších rolí: Charlesova manželka Solange de Boilesve (Edith Scob), přibližující se za pomoci specialisty k čistému spánku, Charlesův syn Frédéric de Boilesve (Pierre Palmade), mající obavy o otcovo duševní zdraví, svérázný soukromý detektiv Verlinden (Jacques Seiler), neoblomný ve svém sledování Charlese, Charlesův osobní řidič Bertrand (Jacques Nolot), Charlesův spolupracovník (Bernard Freyd), Charlesova povrchní dcera Gaëlle de Boilesve (Géraldine Bourgue), a prostitutka milující operu (Véronique Genest). Není to špatný film. Naopak je to velmi sympatický pokus. Jen mám dojem, že toto vyobrazení rozdílných chápání životních směrů, dělení na bohaté a chudé a hledání životních ideálů se mění v přílišné moralizování a postrádá ten lehký vtip, kterým byl autor vždy známý. (25.09.2012)

Polovinu filmu jsem se zdráhal uvěřit označením filmu za komedii. Teprve co dostane postava plešatého detektiva více prostoru začnou se dít věci, u kterých se člověk pobaví. Tento film je tedy nutno brát hlavně jako jakousi sebereflexi Pierre Richarda o tom jak bohužel všichni stárnem a né každý prožil svůj život tím co jej bavilo. Závěrečné opětovné shledání dvou přátel mě dokázalo náležitě zahřát. 50% (21.07.2009)

Zajímalo by mě, jak daleko od pravdy budu, když teď napíšu, že ve filmu Snít můžeme vždycky vidím až příliš nápadnou podobnost s o dvacet let mladšími Nedotknutelnými. Možné je všechno. Jisté ale je, že Pierre Richard se mi coby znuděný miliardář, jehož koníčkem je kleptomanie, líbil moc. Jeho proti/spoluhráč Smaïn nebyl horší, humor se vezl na jemné, tiché a takřka posmutnělé vlně, a scéna z Louvru byla až dojemná. Dobrý dojem mi vlastně kazil jen plešatý špeh v baloňáku, který na příkaz Císařovy rodiny sledoval noční tažení hlavních hrdinů a počínal si přitom náramě nablble. (21.02.2014)