Líbánky

Vymandlované a třikrát přesušené Dogma s neuvěřitelně debilními popisnými monology a perlami typu "ukrývali jsem se do sebe navzájem". Jedinou nejistotou ve filmu je, kdy některá z postav přejde z knižních recitací do prkenné hovorosti. Psychologie? Směšná. Závěrečná vykrádačka Triera za hranou všeho. Falešná hra na estetizovanou tragiku, pod kterou zeje černá díra úporné snahy někam se dohrabat v patologii lidských vztahů. Nejde jen o to, že Jarchovského scénáře jsou přepálené, nepřirozené a rozpadavé (i když v nich lze teoreticky rekonstruovat logické tematické celky, souvislosti a záměry otřást s divákem), jde o to, že Hřebejk místo civilnosti volí nesmyslně pompézní styl, která tu chabost v důsledku ještě umocňuje. Jeho filmům vůbec nechybí ambice a potencionálně světový look, ale zoufale jim chybí schopnost proklouznout k postavám jinak než skrze vizuální i verbální explicitnost. Sorry, tenhle fake mě hluboce uráží. [30%] (21.08.2013)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)

Trierov obraz rozkladu a agónie v podobe požierajúcej sa líšky z Antikrista nahradil záber na kuru, ktorá za béčkovohororového zvuku ďobne do krvavej prasacej lebky. Takto to dopadne, keď robia filmy dvaja "iniciatívni blbci". Keď pochopili, že do smrti nemôžu točiť Pelíšky na x-tý spôsob, tak si kukli aj voľačo, čo teraz vo svete fičí. A tak vznikol neospravedlniteľne impotentný plagiát na Triera. V Melanchólii na začiatku uviazne limuzína v zákrute, postavy sa ešte smejú, ale divák vie, že je to nápadité predznamenanie patovej situácie. V Líbánkach však vidíme len kolónu pekných svadobných áut, v hezkej českej krajine, v peknom zábere. Ako z reklamy na nejakú automobilku. Nie je tu akcentovaný nijaký význam. Štrba pustí do kamery nejaké prasiatko, nech to vyzerá sexi, a našťastie okolo letia labute, treba ich rýchlo natočiť, to budú diváci vlhnúť. A do toho vám hrajú tri klavírne akordy stiahnuté z freeplaymusic. Po polovici filmu sa režisér spamätá, že veď ten Trier kedysi aj dogma filmy točil, také s takou zúmujucou kamerou. Rýchlo poklepe Štrbu po pleci a poprosí ho, aby zopárkrát v práve natáčanom obraze pozúmoval. Takže niekde v strede filmu máte jednu päťminútovú scénu nemotorne pripomínajúcu Trierovu nervózne tekavú kameru. Toto sú ešte tie vtipné pasáže, keď sa smejete na naivite a namyslenosti tvorcov, ktorí sú schopní takúto blbosť pustiť do kina. Zvyšok filmu je čisté peklo. Postavy hovoriace slovníkom pubertálnych grafomanov (objímali sme sa ako pasažieri v padajúcom lietadle, naše bozky chutili po soli) vás zatlačia hlboko do sedačiek. Vo filme sa buď nedeje nič, alebo postavy v siahodlhých literárnych monológoch opisujú dávnu minulosť, ktorá aj z ich subjektívneho rozprávania pôsobí neuveriteľne tézovito. V podstate celá stredná v spomienkach vyzerá ako predstava čitateľa Nového času o šikane na škole, kde sú len obrzáporácki dekadentní alfasamci a utrápení citliví homosexuáli. A záverečný twist je taký priehľadný, že ho musia vidieť aj slepci. Je to trápnosť nad trápnosť a doslovné utrpenie, keď ľudia vedľa mňa v kine na rádoby najvypätejších scénach zo zúfalstva vyprskovali priduseným smiechom........................Keď vypukne tretia svetová vojna, tak sa budú Líbánky používať ako zbraň hromadného ničenia. Arzenál budeme mať na špičkovej úrovni. Najskôr sa začne na všetkých veľkoplošných obrazovkách premietať Príklerovo Ďakujem, dobre., ktoré skolí 99 percent populácie a potom pustia Hřebejkove Líbánky, aby zlikvidovali aj posledných najodolnejších jedincov. (30.09.2013)

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. (10.01.2015)

Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. (07.01.2015)