Zorro

Zorro je klasika, ovšem klasika pulpu, braku. Touha po škatulkování nás možná zprvu nasměruje strčit jej někam k Athosovi, Porthosovi a Aramisovi, protože ti také prožívají příběhy plné šermu, akrobacie, koní, žen a intrik. I oni chrání právo, zachovávají věrnost, dbají na čest a nebojí se smrti. Blablabla. Tři mušketýry ale Dumas, hádám, napsal poctivěji než McCulley Zorra. Mají minulost, komplikovanější povahu, zajímavější nepřátele a příběhy prožívají zamotané. Zorro jen tak dlouho štve toho svého, až na něj vyrazí sám, což se mu stane osudným. +++++ Neustálé šermovačky, v nichž Zorro zesměšňuje své protivníky unavují - sekají se svíčky, jezdí se po závěsech, skáče se po stolech... vše, co si žánrová scéna zřejmě žádá. Teprve finální bitka v kapli, v níž kamera konečně zřejměji užívá prostředí, plná obkružování duelantů (mimochodem, kružnice má prý ve španělské škole šermu obzváštní důležitost), závraťových pohledů dolů atd., má moc zaujmout diváka a přimět jej k uznání: "No, voni snad nakonec uměj točit. Proč to sakra nedělali těch 100 minut předtím?" Slabé **. (10.09.2014)

Jedním slovem NEZÁBAVNÉ ... bez jiskry, bez vůně a bez zápachu. Neboť originalitu, napětí i humor, které by příběh oživily, záhy pohltila všeobjímající, rozpínající se nuda - sterilní a upjatá dáma, která příběhu jednoznačně dominovala za asistence osamělé, mírné a poddajné naivity, vydané osudu (a nudě) napospas. Neobjevil se žádný Zorro, aby ji zachránil - ten dozajista skrz naskrz kladný, neohrožený a nepolapitelný hrdina měl co dělat sám se sebou. Klidně mohl na celé čáře zvítězit nad všemi svými nepřáteli, ale ze souboje s "Černým Tulipánem" (1964) by bezpochyby vyšel na hlavu poražený, odsouzený k rychlému ústupu ze slávy ... a k ještě rychlejšímu zapomnění ... 2,5* (13.11.2012)

Zorro to není jenom Banderas, ale taky Alain Delon (i když toho mám zafixovaného především jako Černého Tulipána. Don Diego (Alain Delon) slíbí svému umírajícímu příteli, že se místo něj stane guvernérem Nové Andalusie. Diego se tak jako Miguel de la Serna stává novým guvernérem. Při jeho anonymních toulkách krajem zjistí, že mezi lidmi panuje bída a nespokojenost a poté co zaslechne legendu o Zorrovi se rozhodne jim stát a pomoci utlačovanému lidu...Celému filmu samozřejmě dominuje Alain Delon, ať už jako poněkud zšenštilý guverné a nebo jako neohrožený Zorro. Filmu možná poněkud překvapivě nechybí také humor, takže vážné pasáže se střídají s těmi odlehčenými. Ústřední melodie bratří Angelisů se do filmu sice příliš nehodí, ale je tak nakažlivá, že mi v hlavě zůstala i po skončení filmu. Hlavním problémem filmu je tak především jeho délka, která trvá přes dvě hodiny, což znamená, že místy se film opravdu vleče a člověka tak chtě nechtě zachvátí pocit nudy, protože Zorro jako film prostě nemá zase takové kvality, aby tuto délku zvládl. Ale jinak je to naprosto nenáročný film, na který se dá, především díky Alanu Delonovi, bez problému podívat. (02.07.2014)

Nie príliš zábavné zobrazenie legendy. Má to ale na prvý pohľad všetko, čo tu nesmie chýbať. Delon sa taktiež do úlohy perfektne hodí, lenže chýba tu "Bebeho slovné zotieranie súperov" (viď zábavnejší Cartouche) a filmu tak chýba paradoxne švih, i keď sa tu švihá zbraňami ostošesť. Záverečný súboj ma ale potešil, len keby odhalenie identity Zorra neprebehlo tak nejak sucho, vlastne ako celý film. (25.04.2018)

Delon se na Zorra dosti hodí, je to barvité, kostýmové, výpravné...ale ...zároveň dosti užvaněné. A celkově působí tento film nemastně-neslaně: není to ani vyslovená komedie, ani vysloveně napínavý dobrodružný film. Pro mne jen slušný průměr (a víme, že Tessari umí - viz např. jeho dva westerny Pistole pro Ringa a Ringo se vrací). (15.01.2011)