Revival

Kterak sestava výborných herců zachránila nanicovatý příběh, o kterém je lepší moc nepřemýšlet. Dalším bonusem je původní hudba, která se úspěšně tváří jako písně, které mohly být napsané před čtyřiceti lety a přitom mají slušný hudební potenciál. Skvělé bylo obsazení Vojty Dyka do role hudební hvězdy. On si ze sebe srandu dělat umí. A třeba filmu přitáhl i nějaké mladé divačky, které možná ani nepochopily, že jim film přesně ukazuje, proč v něm jejich idol hraje. Komedie z rockového prostředí by měly být odvázanější i odvážnější. (08.01.2015)

„Vy ste taky moc pěkná. Máte např. moc pěkné....boty“. Faktem zůstává, že tohle bych spíše čekal od J. Vejdělka popř. (současné) M. Poledňákové než A. Nellis a naopak si troufám rozhodně tvrdit, v rukou P. Zelenky by se jednalo o nezapomenutelnou podívanou. Plivat na Revival však proto ještě nebudu. Nenáročný, kvalitativně notně rozkolísaný snímek, který kolem vás prosviští bez jakékoliv zpětné rezonance, o nějakém (hlubším) přesahu nemůže být řeč. Jako příjemná oddechovka na So večer, však poslouží naprosto spolehlivě. Ano, můžeme namítnout, že v současné záplavě paniců nanic, ulovených miliardářů, bestiářů, zkrocených krokodýlů ....vyčnívá jakýkoliv počin, jak strašák v čerstvě zaoraném poli, ale nakonec můžu konstatovat, že pozitiva, byť těsně, přebila negativa. To přes fakt, že pachuti jisté prvoplánovosti a lacinosti (když pominu fakt, že Alice dobrovolně rezignuje na jakoukoliv snahu o motivaci postav, postupný vývoj...) se divák jednoduše neubrání. Scénář rozhodně na nějaké ocenění zrovna neaspiruje, stejně jako se nevyvaroval opakovaným klišé (postava slepce začíná s postupujícím časem silně otravovat), Heřmánkovi s Polívkou vyžilé rockery (narozdíl od neúprosně stárnoucích bilancujících chlapů) jen těžko uvěříte a Geňa, ruku na srdce, do tohoto formátu jednoduše nepatří. Za to M. Krobot si svojí typickou roli užívá s noblesou sobě vlastní a M. Geišbergovi jeho rockera, chytající druhou (třetí?) mízu, bez problému uvěříte. Příjemným osvěžením je potom bezprostřední „malá prsatá“ J. Boková. To v případě V. Dyka, může divák pouze porovnávat, zda-li je horší zpěvák či herec. Na druhou stranu (byť do cílové skupiny mám asi tak blízko jako Ljuba Skořepová k zápisu do první třídy) si dovedu představit, že je to právě on, kdo něžnější části zdejšího (pubertálního) publika, přivozuje příjemné vlhko v kalhotkách a nevědomky je připravuje na letní olympiádu v nové netradiční disciplíně- hodu na (živý) pohyblivý terč. Pokračování, v podobě vyprodaného Strahova, bych se přesto jen nerad dočkal. Už kvůli faktu, že pouhá samotná představa protestující Z. Bydžovské, překonávající délku místního hřiště, mi.....zůstaňme u smířlivé fráze, „nedělá po těle dobře“. 60% (02.01.2015)

"Na vás bude lidi zajímat jenom to, jestli nějak zajímavě nebo morbidně umřete." Patřím ke generaci, která za vlády Rudého bratra propogovala nejeden střevíc na koncertech nepříliš povolených skupin a asi proto nadšeně vrním při každém zmrtvýchvstání nějaké té bývalé podzemní kapely. S důchodci ze Smoke jsem si to zkrátka řádně užil. Zejména šukuchtivý Ota mi byl sympatický, slepý bubeník Hynek neměl chybu, ale zdrojem opravdové zábavy byly hlášky sympatického podpantofláka Karla, jemuž Krobot propůjčil další ze svých skvěle zamračených kukučů. Já se prostě bavil a to i přesto, že Polívkovi s Heřmánkem nebylo lehké jejich rockerství uvěřit. (09.12.2013)

,,CHCETE VIDĚT CO VÁS JEDNOU ČEKÁ? CHCETE VIDĚT, JAKÝ TO JE BEJT STAREJ, PLESNIVEJ A PŘITOM STEJNĚ STEJNĚ POŘÁD BLBEJ? TAK SE DÍVEJTE!…“ /// Veskrze optimistickej film, pro nás, nad hrobem. To by člověk nevěřil, kolik ještě může bejt v nás, dědcích, energie. (A že Geňa dokáže vytvořit parádní roli.) Milá Alice, já myslím, že KONEČNĚ někdo v Čechách vytvořil film pro nás, chlapy! Trocha ,,těch našich“ starostí, trocha těch rodinnejch trablů, úsměv na rtu můžou by mohli vykouzlit i starosti s propagací, a třešničkou zdá se mi hudba, byť je to z třeba z koncíku v Hořovicích. Vono to bude asi věkem. Nehledám tady nějaký píčoviny vo založení nebo snad složení kapely. Vo tom ani ten film není. Jde vo voddechovku, která je o přátelství, vo stárnutí a stopro vo radosti ze života. Srát na to, že je pro rockery, co to maj za pár (nebo jednou mít budou). Vona totiž ta chvíle, kdy se směješ s nejlepšíma kámošema – pičo, to je fakt k nezaplacení. (Na všechno vostatní je tady Mastercard.) Můj osobní filmovej REVIVAL. Já prostě vím, že ty starší jsou opravdu náročnější. Takže mě (vy mladší) i to hodnocení (vy starší) berte s rezervou. Lehce (soukromej) obdiv patří i Honzovi Ponocnýmu. Co dodat? Snad jen jestli-že chcete poslat rodiče místo do prdele pro změnu do kina – já myslím… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímaj se o mě magazíny… třeba - ,,Ještě jsem tu“. 2.) Fotr dodneška nechce mluvit vo Rakovníku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.11.2013)

Režie Alice Nellis mě baví. I při druhém setkání jsem si užíval profesionální i osobitou práci s vlastním scénářem a vedením herců. To, co Alice dokázala např. s Geňou, se už asi nikomu nepovede, včetně Genzera samotného. Jeho ztělesnění falše, pokrytectví a bezcharakterních praktik českého šou-businessu je velmi věrohodné. Samotní členové skupiny jsou možná až přehnaně rozdílní. Jistou povahovou soudržnost lze nepochybně cítit u Karla a Václava, i když Bolek u hraní vypadá, jako by to držel v ruce poprvé (tedy asi věrohodně) a ještě to kombinuje s výrazem upozorňující minimálně na kolaps, tak jeho další herectví je skvělé. Nicméně věčně mladý Milan (dědeček s novorozeňátkem vrhající se po hlavě do světa prohnilého bulváru) a nespláchnuté zbytky vychlastaného undergroundu šedesátých let, propagující západní demagogické klišé - sex, drogy a kdo ví, co vlastně ještě, v postavě Otakara, mi trochu narušovaly atmosféru. Ne, že bych obě postavy a jejich osudy ve filmu neuvítal, ale zdály se mi lehce přehnané. Přemodelínovaná kapela Nightwork v čele s načesaným, sólovým zpěváčkem také na kladech nepřidala, ale v celku mě film dost zaujal. Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská - dvojice, držící celý film nad tříhvězdičkovou vodou, která se mi nad filmem občas prolila. Nejen jejich, ale celo-skupinová KONEČNĚ vyřčená pravda, pár minut před vrcholným koncertem, mě v nadprůměru přesvědčila. Stejně tak hudba Jana Ponocného, který se své role ve filmu zhostil také s velkou parádou. Alice je pro mne velmi žhavé želízko v ohni novodobé české kinematografie. (02.01.2015)