Na pokraji slávy

(Nadnesene) "Na pokraji slávy" je múzou, modlou-je mementom. Inšpiráciou pre začínajúcich pisálkov, ktorých nezmarné odhodlanie prehluší bodľavý pomykov. Modlitbou pre verných milovníkov (či už niekdajších dotknutých odrodilcov alebo terajších spätne zasvätených obdivovateľov) zlatých rockových časov prezývaných tiež ako the best of 70's. Ponaučením pre menej koncentrovaných filmárikov, ktorým uniká fakt, že aj semi-autobiografický formát môže mať nielen vyleštenú karosériu, ale aj nadupaný motor. Yes, indeed, poddajný mix neburanských vtipov, životných právd, (ne)raritných (ne)hitoviek i prívetivo zahraných rolí. Samozrejme všetko pod pevnou záštítou pozorného Crowa, ktorému teraz nezvládam vyčítať ani tu prozreteľnú korektnosť a vďaka včerajšej ochote ČT 2 konštatujem, že director's cut je naozaj delikateska. (06.06.2011)

Fugit i Hudsonová mají velice milé úsměvy. Příběh je také milý, natočený s dětskou hravostí a lehkostí. Ve filmu je žalostně málo Hoffmana i McDormandové. Přesto je Philipův mentor poměrně nezapomenutelná postava. Mám velice ráda Frances, ale zde mě nijak neohromila. Její matka není zdaleka tak výrazná, jak bych od ní očekávala. Bylo to příjemné pokoukání i poslouchání, ale nenapadá mě důvod, proč se k filmu vracet. (04.11.2022)

"Most people, they're just waiting to talk. But you listen." Většina dnešní muziky má fakt hovno co říct. Ne, že by tehdy v sedmdesátkách, kdy šlo hlavně o rock'n'roll, oplývala nějakým geniálním filosofickým poselstvím, ale byl v tom pot a láska a zápal a s dneškem se to nedá srovnávat. Bohužel, jak řekl Philip Seymour Hoffman: "They've won." A právě proto byla exkurze do těchhle ještě nezkaženejch dob zatraceně zábavná. P.S.: Jason Lee coby Jeff byl dost fajn. Proč se zahazuje s chipmunkama??? (12.04.2012)

Bože, ten SCÉNÁŘ!!!!! Cameron Crowe si dřepnul za stůl, zápálil si cigaretu (pokud fajčí) a rozehrál ve své hlavě úchvatnou ódu na hudební svět. Ty detailní slovní přestřelky, filozofování, který vůbec není prvoplánový a hlavně ta svoboda všech postav...hmm, to mě vždycky dostane. Za zmínku stojí také Kate Hudson, která už pro mě není jen blbou ozdobou nevkusných filmů. Její nominace byla zasloužená, byť nakonec neproměněná. A Frances McDormand je bezpochyby třešničkou na tomhle výborným kusu "kytarovýho" dortu. Silných 4,5* (03.02.2009)

Příjemný rodinný film, místy možná až trochu pohádka, která ale pro své prostředí, hloubku a to kolik toho na 161 minutách stihne vyřešit a zažít baví až neuvěřitelně. Naprosto bezchybný soundtrack! If you think Mick Jagger will still be out there trying to be a rock star at age fifty, then you are sadly, sadly mistaken. (17.10.2012)