Čierny Tulipán

Další z příběhů Alexandra Dumase, který se stal nesmrtelným díky filmovému zpracování. Pro mě rozhodně jeden z filmů který poznamenal mé dětství a založil mou lásku k historicko-dobrodružnému žánru. No uznejte, jaká malá slečna by nemohla nemilovat mladého Alaina Delona (samozřejmě jenom toho hodnýho) a jeho věrného koně Voltaira. Na rozdíl od mnoha jiných filmů které jsem viděla v dětství ale tendle pro mě neztratil nic ze svého kouzla ani dnes (snad jen ten Delón už mě tolik nebere :-D). Má to švih, má to kouzlo, má to humor a nadsázku aniž by to ubralo na takovém tom reálném vzezření, úžasný kostými a zapamatovatelnou hudbu, kterou si člověk nechtěně prozpěvuje ještě tejden. (20.06.2011)

Tenhle film má všechno, co ho dělá výborným dílem. Jeho úkolem nejsou nějaké umělecké ambice, má diváka pobavit, vzrušit, navnadit romantiky a dát něco i těm, kteří mají rádi šermovačky a jiné souboje. Neznám Dumasovu knihu a nevím, do jaké míry se scénář řádil touto předlohou. Dumasova díla jsou ovšem odlehčená a mírně nadnesená, tenhle film mi však připadá někdy jako parodie na některé jiné dobrodružné filmy. V každém případě, mladým divačkám se musel Alain Delon ve svých mladých letech hrozně líbit a nahradil jim tak záhy Gérarda Philippa. (02.11.2014)

Tohle je film mýho dětství. dokonce jsem kvůli němu chtěl nosit takový ty culíky jako můj hrdina. Podle mě je to Delonova nejlepší role (a upřímně řečeno, jako že jsem chlap čistě na ženský, není tu nádhernej?), žádnej jeho film už mě nikdy takhle neuhranul, i když jsem většinu viděl už jako malej. Takhle si tu dobu představuju, hrdinné souboje, zlí royalisti, hodní revolucionáři, Černý Tulipán jako obránce lidu. Semtam štiplavý vtípek na adresu zlýho royalisty. Kdybych měl říct, jakej francouzskej film považuju za nejlepší, dlouho bych váhal mezi Fanfánem Tulipánem (ne ta nová sračka, ale to s Gerardem Phillipem), Černým Tulipánem a Profesionálem (neznalcům Belmondo) a pak bych s kroutěním hlavy postavil na piedestal všechny tři vedle sebe, jako rovnocenné partnery. (01.12.2005)

Černý tulipán obsahuje něco vtipných situací a rozverných dialogů, bohužel také dost prachobyčejných potyček a nudných šermovaček. Technické zpracování není na dobu vzniku vůbec špatné, Delon má charisma hvězdy nejvyšší svítivosti, nicméně tohle je již poněkud vyčpělý román. V tomto případě nelze být objektivní, jelikož kdo tento film viděl ve správné době, pokládá ho jistě nostalgicky za klasiku, podobně jako já Tři mušketýry, nebo třeba Vinnetoua. Viděl jsem ho ovšem až nyní, budu tedy přísný v hodnocení, protože mě to prostě moc nebavilo. (02.09.2021)

I po desetiletích je ČERNÝ TULIPÁN, ta rozverně hravá veselohra s lehkým dotekem westernu, klasikou tzv. lehkého žánru, která v Jaquově skvělé režii přináší úlevnou, osvobodivou podívanou. Věrný kůň Voltaire, čiperný, k boji připravený třetí stav i celá galerie feudálních atrap, dosud schopných boje, to všechno v odlehčeném tónu dává ožít Francii osměho desetiletí 18. století, jak by to dnes už bylo takřka nemožné. Klasické je vždy svěžím. Zkrátka evropská revoluční romance po francouzsku a současně trochu jinak. S Delonem. (02.09.2021)