Samuraj

Muž(i) v práci. Tohle dělá, tímhle se živí. Krok za krokem. Každý pohyb zaznamenán. Pouze delší časové prodlevy jsou řešeny stíračkami. Tmavě a světle šedá, černá. Chladné barvy, které nevzbuzují žádné emoce. Ty do světa samuraje nepatří. Jako stroj. Opakování gest, naučených úkonů, míst, kam se vrací. Síla zvyku, chcete-li. Chodí rozvážně, cílevědomě, okolí si nevšímá. Nedělá chyby, a když už, ví, jaká cena se za ně v téhle branži platí. Stejně ubíjející je práce vyšetřovatelů. Zabere hodiny, aniž by přinesla uspokojivý výsledek. Akce Melvilla nezajímá. Vzdaluje se od ní stejně jako kamera od konfrontace na mostě. Chce zachytit, zanalyzovat, co akci předchází, co po ní následuje. Pomalu a podmanivě. Samuraj by mohl být žánrovým titulem, ale budete-li k němu tak přistupovat, asi vám unikne jeho smysl a zároveň si všimnete, v kolika dílčích ohledech smysl nedává. Pro mne jeden z nejnápaditěji natočených filmů o samotě. 80% Zajímavý komentář: Sandiego (09.10.2014)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

Alain Delon vo svojej hlavnej úlohe osamoteného zabijaka je Delonovou najlepšou filmovou postavou celkovo. Stáva sa nečakane kultovou hviezdou gangsterského filmu a posledným hrdinom "filmu-noir". Nemôžem si pomôcť ale toto krimi ma naozaj uchvátilo. Alain Delon ako nájomný vrah, potom vzdorovitý a o jeho vine presvedčený policajný inšpektor a banda čo chce nájomného vraha odstrániť, tiež pekné ženy a ich alibi. A s výraznejším dejom, napätím a zvláštnym koncom. Veľmi impozantné filmové dielo francúzskej kinematografie, v ktorom je len minimum textov, čo je rozhodne prínosom, ostatné vo filme bez slova oznamuje svojim presvedčivým hereckým prejavom Alain Delon, ktorý stvárňuje rolu zásadového nájomného vraha s prepracovanými postupmi tohto špecifického odboru, či už ide o tvorbu alibi alebo ťahanie policajtov za nos. (15.09.2019)

Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin .. Nemám rád, když musím skřípat zuby nad nelogičností příběhu a nesmyslném jednání postav, zejména té hlavní. Chodí od ničeho k ničemu, dle potřeby tasí kolt na poslední chvíli a neustále nás ohromuje tím jak v Melvilllově světě zle (pře)žít. Pravda, Alain Delon je cool. Ale to je ovšem asi tak všechno kladné na tomto snímku, který se snaží být poctou... no snaží(l), ale marně. 50%. (31.12.2007)

Delona nemám rozhodně natolik nakoukaného jako jeho věčného rivala Belmonda. Čekal jsem pecku, ve které se nemluvný hlavní hrdina postaví celému světu a přitom odklidí nějakého toho člověka.... Upřímně je to záživné jen občas, občas zdlouhavé a jestli jsem díky filmu něco objevil, tak se jmenuje Nathalie Delon. 60% (05.02.2024)