Samuraj

Jean-Pierre Melville postavil svého "Samuraje" na jediném nosném pilíři - na minimalistickém herectví a silném charismatu Alaina Delona. A ten pilíř je tak silný, že dává zapomenout na prostinkou a mírně naivní dějovou linku. I po těch letech svěží biják (třeba i jen kvůli Delonovi), i když na skutečný filmový diamant musel pan režisér ještě tři roky počkat. 85%. (26.09.2011)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

Neosobné a chladné. A stále funkčné. Hrdina je vrah chodí hore-dole, policajt je sviňa a chodí hore-dole. Famme fatale určite netradičná. A film má šmrnc, ktorý sa ťažko popisuje, lebo sa tam vlastne nič extra nedeje... Je to niečo ako Jarmuschove filmy (HRANICE OVLÁDANIA). Samuraj určite ostane v pamäti dosť dlho... (15.03.2016)

To je ale hipsterská ptákovina.. Delon hraje úplné hovno a navíc vůbec nesedí do charakteru.. Příběh je taková nicneříkající slátanina (plná prázdných "cool"gest a z prstu vycucané psychologie) kterou by jsme dnes asi nazvali "tuctovou festivalovou břečkou"(už jen ten název úplně mimo těžiště filmu.. O Costellovi se totiž dozvíme velký kulový, takže vůbec nevíme jestli žije podle nějakého kodexu, proč dělá co dělá..jaké má společenské vazby..atd)... Je tam pár zajímavých momentů které napovídají, že tvůrčí štáb asi nebyl složen z pacošů po mrtvičce, ale celek prostě působí jako upocená a upachtěná snaha vyplodit jakože artový film své doby... Fakt mě to minulo.. jakože totálně.. (22.10.2019)

Uznávam, film má svoj osobitý štýl, či je to ale dobre, to už je druhá otázka. Pokiaľ Melvillovým hlavným cieľom bolo filmovo vystihnúť nudu, samotu a prázdnotu hlavného hrdinu, tak si myslím, že sa mu to podarilo tak dokonale, že sa to dokonca prenieslo aj do mojich pocitov voči filmu samotnému. Navyše myšlienka spodobnenia so samurajským kódexom cti dodala tejto téme pekný glanc. Ale čo z toho, keď spôsob akým to bolo podané divákovi by sa dal opísať iba jediným slovom - nuda, ale príšerná. Nudilo ma tu úplne všetko. Od šedivej réžie, cez extrémne tiché scénky, v ktorých sa často nehovorilo aj dlhé minúty (pritom ani obraz toho veľa neponúkol), až po samotnú postavu Jefa Costella (A. Delon), ktorý si po celý čas vystačil iba s jediným neutrálnym výrazom na tvári, baloňáčikom (neskôr kabát), klobúkom a prechádzkami s rukami vo vreckách rýchlosťou naspeedovaného Clúnyho (čiže vychádzková chôdza). Sem tam niečo povedal, sem tam si dal rukavice... to všetko s výrazom ako keby mu práve do tváre vstrekli botulotoxín. Až na jednu scénu bitky s protivníkom tu hlavná postava nepredviedla zhola nič. No proste v každom smere nuda, nuda, nuda... 50/100 (20.05.2016)