Plyšový medvídek

Líbilo se mi, jak Delon použil celý svůj výrazový rejstřík - celou dobu by se od jeho tváře mohl učit nehybnosti i balvan, s tou čestnou desetivteřinovou výjimkou, kdy se veselil s jednou z jeho milenek, a kdy vypadal jak králíček, kterého místo na tužkovou baterku připojili rovnou na temelín. Patrně nemoc z povolání, z toho zašívání žen po porodu jel v této situaci jak obvzlášť splašený šicí stroj.  Jinak z morálního hlediska proti jeho chování nemám ani to nejmenší. Těm zástupům svedených ženských nic nesliboval, a že nevyslechl kdysi starého přítele, kterému zemřela žena? No pardón, není vzdálenější téma, do kterého by se mohl vcítit proutník s miliony žen na každém prstu. Co vyčítám filmu, je závěr. Když režisér zvolil tuhle variantu, je od něj vrcholně nehezké, že divák neví, jak to s Delonem dopadlo. Přišlo se na to, nebo ne? Měl pak výčitky svědomí? Atd. (25.08.2023)

Zdá se mi, že tento film je značně podceněný a podhodnocený. Psychologicky přesný a napínavě vyprávěný příběh si takový odsudek nezaslouží. Není třeba vše vysvětlit do posledního slova, ani G. Simenon by to neviděl rád. A závěr filmu, pro mne naprosto nečekaný, je i při absenci vysvětlování zcela přirozeným vyústěním toho, co proběhlo předtím. (12.12.2010)

Delon hraje obvykle dobře, leč nová doba přináší nové a ne vždy dobré scénáře... Ustrnulý příběh úspěšného lékaře, který až teprve s tragickou smrtí jedné ze svých zaměstnankyň, se kterou měl krátký "románek", zjistí, v jakém světě žije, jakými lidmi se obklopuje. Sebezpyt od Deraye, ale říkám, i na těch slabých osmdesátpět minut to bylo moc dlouhé!!! (25.07.2011)

Velké štěstí bylo, že všechno to, co se stalo, bylo odkrýváno postupně. Vždycky jen takový střípek vzpomínky, který tvořil jednoduchou skládačku. Delona mám jako herce ráda, ale tady spíše proplouvá příběhem a tváří se u toho jako by šlo o něco zbytečného. Tak to měl ale zřejmě napsané ve scénáři. Konec filmu byl naprosto předpokládaný. Jinak by to ani dopadnout nemohlo. (25.07.2011)

Thriller? Drama? Omyl ! Ano jeden by čekal něco úplně jiného od dvojice Delon-Deray. A ejhle koho by to napadlo, tohle je LYRICKÝ FILM se skromnými (jen možná) artovými ambicemi které zůstaly více méně nenaplněny. I tak snaha natočit něco co se odlišuje od běžné produkce se cení. Důležitější než dějová dramatičnost je zde soundtrack navozující lyrické atributy jako pocity nálady hlavní postavy, atmosféru…Že by trochu inspirováno např: rannými Lelouchovskými počiny? Autoři se drželi při zemi a film neirituje nereálnou snahou navazovat příliš okatě na „La Nouvelle Vague Du Cinéma francois“, která by tak jako tak vyšla naprázdno. Přesto kdo nepřeladí na tuto frekvenci ochuzuje se o jednu významnou francouzskou dimenzi - točit netuctové filmy s neholywoodským koncem, KDE POČTY MÁ DÁTI - DAL NEJSOU TÍM PRVNÍM SLEDOVANÝM PARAMETREM. (24.02.2016)