Spálené stodoly

Musím se přiznat, že jsem od samého začátku podezřívala Jeana Bouise, ten jeho knír musel být snad schopen i brutální vraždy. Tohle je jeden z filmů, kdy se nedá říci, kdo má vlastně hlavní roli, ale já v tom mám jasno, že to byla Signoretová. Byla to jedna z mála francouzských hereček, která byla ochotna jít kvůli roli i do tepláků a přitom to neměla zapotřebí. Zahrála by dámu i v těch teplácích a uklízečku ve velké večerní. A k jejímu umu se přidal jako sekundant Alain Delon tentokrát výjimečně mluvící hebkým hlasem Eduarda Cupáka. Chudák Crauchet se nevymanil z žánrového stereotypu a opět hrál svého uťápnutého manžela. (06.05.2014)

Skvělý film s až neuvěřitelně opravdovým Delonem, (doslova) mrazivou atmosférou a tísní, která se vás na začátku Spálených stodol chytne, a už se nepustí. Jedna z nejlepších francouzských kriminálek, jeden z nejlepších Delonových filmů__P.S. A ten Cupákův dabing, to je panečku něco.__P.P.S. Když jsem viděl úplně první dlouhý záběr na rolbu, která si razí cestu sněhovými závějemi, napadla mě jediná věc: Fargo. Co vy na to, Coeni? (26.10.2010)

Na silnici z horského městečka, poblíž statku, kterému se říká Spálené stodoly, dojde v noci k vraždě ženy. Vyšetřování vede soudce Larcher (Alain Delon), jehož podezření ulpívá především na rodině ze statku, kterou energicky a rozhodně řídí Róza (Simone Signoret). Soudce tuší, že za vším stojí někdo z této rodiny. Róza je však odhodlaná bojovat za svou rodinu za každou cenu. Vynikající tajemný příběh a příjemné spojení těchto významných hereckých osobností. (12.03.2009)

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Filmová sociologická studie, které míval obojživelníky konzumující národ ve zvyku vydávat za kriminálky - a dobře dělal. Ve vsi, kde ani lišky nedávají dobrou noc, protože tam dávno umřely nudou, skrývá hebká bělostná pokrývka lecjaký starý hřích a nový poklesek, ale v okamžiku, kdy krví mladé cizinky a studenou modří získá barvy francouzské trikolóry, začne tát a odkrývat ještě nepříjemnější věci než obvyklé psí exkrementy, jak bývá zvykem u nás. Tradice jsou jen o málo zkostnatělejší než objekty, které začnou závodit, který z nich dřív vypadne ze skříně, pod ledem vře láva a ti, pro které jsou tradice už jen prázdným pojmem, by za sebou místo mostů s chutí spálily stodoly, protože ty jsou už jen symbolem nikdy nekončící a beznadějné dřiny místo rodné hroudy. Souboj ocelové matriarchy Signoret s ledovookým vlčákem Delonem má grády, o jakých si mnohé moderní thrillery mohou nechat leda zdát, tím spíš, že jde o utkání nelítostné, ale z bezděčným respektem každé strany pro tu druhou a ať vyhraje kdokoli, oba tratí... SS bych dala všechna existující herecká ocenění, Delonovi bych dala... bych dala. (05.12.2011)