Prípad Dominici
Případ Dominici
L'Affaire Dominici
L'affare Dominici
El affaire Dominici
VOD (1)
Obsahy(3)
Když Jean Gabin natáčel film Případ Dominici, bylo mu již šedesát devět let. Jeho herecká i životní kariéra se uzavřela o tři roky později, v roce 1976... Vražda anglické rodiny na francouzském venkově tehdy otřásla celou Francií. Tisk sledoval vyšetřování a soudní proces až po vynesení závěrečného verdiktu víc než dva roky. Poblíž provensálského statku Velká země, který odjakživa patřil klanu Dominiciů, nalezl 5. srpna 1952 Gastonův syn Gustave tři zavražděné lidí. Jednalo se o sira Jacka Drummonda, jeho manželku a jejich jedenáctiletou dceru. Oba dospělí byli zastřeleni, dítě utlučeno k smrti. Je relativně krátce po válce a v kraji stále doznívají křivdy, nevyřčená tajemství a činy, na které nikdo nechce vzpomínat. Klanu Dominiciů vládne pevnou rukou Gaston Dominici, muž, který se sice neúčastnil odboje, ale který věděl o všem, co se dělo na jeho půdě i v okolí. A lidé ho stále nejen respektují, ale především se ho bojí. Podezření vyšetřovatelů se vzápětí soustředí na obyvatele nedalekého statku a výsledkem vzájemného obviňování, přiznání a především touhy zachránit majetek za každou cenu, je obvinění šestasedmdesátiletého Gastona Dominiciho za trojnásobnou vraždu. Rozsudek byl vynesen na základě nepřímých důkazů. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (51)
V histórii civilizácie bolo ľudstvo mnohokrát svedkami justičných omylov či nespravodlivých rozhodnutí. Film Aféra Dominici, vystavaný z veľkej časti ako hraný dokument s uvádzaním historických a súdnických detailov, sa venuje skutočnému prípadu, kde medzi vraždou, odsúdením a oslobodením s rehabilitáciou došlo k celej sérii najrôznejších, mnohokrát neskôr odvolaných rozsudkov vrátane trestu smrti. Dychberúce nekonečné vyšetrovania a výpovede plné klamstiev, pretvárky, pošpinení i otcovskej obetavosti, odohrávajúcich sa v doprovode neustálych zvukov a bleskov novinárskych fotoapáratov ukazujú, že stačilo k tomu prakticky iba malé podozrenie a rafinovane ošetrený plán v súlade so zákonom. Veľmi dôležitou súčasťou je potom záverečný epilóg z úst reálneho advokáta. Výborná podívaná s hereckým majstrom Jeanom Gabinom v čele, ktorý tu stvárnil osobitého pánského farmára, nešťastnú to obeť veľkého procesu... (90%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Tento film by měli povinně vidět všichni, co zase hlasitě volají po znovuzavedení trestu smrti. Nejde o to, že si pachatelé brutálních zločinů nezaslouží nejvyšší trest. Jde o to, kdo těžké zločiny vyšetřuje a soudí. Co, kdo a jak ovlivňuje vyšetřování případu i samotnou justici, je v tomto filmu krásně zobrazeno. Jsou to vždy jenom lidé, lidé příliš ambiciózní, zbabělí, nenávistní, zakomplexovaní, lidé, kteří dělají chyby. Za názornou ukázku, jak snadno může nevinný člověk skončit pod gilotinou, uděluji filmu plný počet. ()
Sice už to zpracováním připomíná, pár dalších francouzských filmů té doby. Ale je to jinak rozhodně film, který dobré pověsti starých francouzských kriminálek nedělá ostudu. Ale doopravdy nadprůměrná je pouze čásť se soudní sině. Jinak to vyšetřování na vsi zabaví, ale celkově má jeden problém. Maločím překvapí, některé situace jsou předvídatelné. Ovšem komisař je zde slušně zahraný a napsaný. Nehorázně mě štval. A konečné zamávaní Gabina zasáhne na srdci. Nechci ho moc chválit, protože to dělám, všude. Ale tak já musim. Další skvělý výkon mistře Gabine. Celý film je za 4, s ošklivýma vodřenýma ušima. ()
Opět další z řady skvělých Francií v hlavní roli s Jean Gabinem. A já musím říct, že každý další film, co vidím poprvé z tohoto období přijímám s radostí, protože se ve většině případů jedná o naprosto skvělý film a ne jinak je to právě zde. Jean Gabin a celá jeho rodina je tak děsně neortodoxní, že jsem divnější a kurioznější soudní přelíčení snad ještě neviděl. Nicméně závěr odstřeluje tak, jak umí jen Francie. Škoda, že ale nabízí ještě pro příběh jinak vcelku potřebný dovětek. Bez něj by to bylo filmově lepší, ale příběhově neuzavřeno. I tak je ale Případ Dominici dalším silným francouzským zážitkem, na který budu dlouhou dobu myslet. ()
Pozrel som si silne znepokojivý, ďalej dvoj-násobný, retro snímok, ktorý sa okrem iného zaoberá i 3-násobnou vraždou anglických turistov vo vidieckom Provensálsku, či kinematografický počin zároveň obsahuje i - mimoriadne zvláštnu, otváraciu sekvenciu, keď sa zrovna táto trojčlenná, čochvíľa i kompletne povraždená rodinka Drummondovcov, rozhodne kempovať hneď pri cestnej komunikácii, čo som si automaticky snáď vyvodil z toho, že sa predsa jedná o „výstredných Angličanov”, ktorí sú skrátka takýmto „bizarným” správaním povestní vari odjakživa, čo ale ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo sa neskoršie na mňa chystá... Totižto, ak som bol povedzme na úvod, ako čajom poliaty, tak o malú chvíľu neskôr sa budem zase cítiť, ako horúcou vodou obarený, pretože sa pomaly ani nestačím čudovať z toho, aké priam podivuhodné, vyšetrovacie metódy používa nielen polícia, ale aj pokrivená justícia, kedy sa práve všetci snažia „objasniť” tento ohavný a brutálny, trestný čin, pri ktorom sú tiež neustále prítomní i „hyenistickí novinári”, čo akurát vytušili velikánsku senzáciu, až sa pomaličky začína rysovať i davová psychóza okolo väčšej rodiny Dominiciovcov, na ktorých sa vzťahuje hlavné podozrenie, keďže ich farma sa nachádza len ozaj malý kúsok od popisovaných udalostí, pričom až od tohto momentu to začína byť „extrémne zaujímavé”, lebo postupne sa niekoľko členov rodiny skutočne poriadne odfarbí, keď som si často hovoril, ten „človek je bez chrbtovej kosti”. A teraz si všetky tieto „ingrediencie” skúste následne spojiť dohromady, kde „šéfkuchár bez čapice”, Claude Bernard-Aubert, ukuchtil „prazvláštny guláš”, z ktorého mi mimochodom ostala akási záhadná pachuť v ústach, a to konkrétne z dvoch dôvodov: 1.) Mal som vskutku čudesný pocit z rezignovaného, hereckého prejavu protagonistu, čo mi na Jeanovi Gabinovi vonkoncom nepasovalo, no ale "niečo" si už teda počas svojej kariéry odkrútil, čiže mal právo byť opäť "mrzutým dedom" a po 2.) Celkový scenár a samotné, ako by som to taktne povedal, mierne chaotické spracovanie, z ktorého som pre zmenu mával rozporuplné pocity. / PS : Sledovanie filmu malo aj svoje pozítiva, ktoré si však divák musí nájsť úplne sám, avšak ak ich tiež niekde ponachádza... ? S hodnotením by som mohol ísť aj o stupeň vyššie, ale svedomie mi to ("momentálne") vôbec nedovoľuje, ale i napriek tomu neľutujem toto zhliadnutie, ktoré určite malo čosi do seba, alebo som bol iba maximálne znechutený a zhnusený z predchádzajúceho, vrátane i toho aktuálneho, politického-pokryteckého-propagandistického, (celo)svetového diania, kde mi v tomto prípade oveľa viacej prekážala režisérska vízia, než nadčasová myšlienka filmu, ktorú som aspoň dokázal plne (d)oceniť, i keď ponúka množstvo otáznikov... / ()
Reklama