Comme un boomerang
Il figlio del gangster
Like a Boomerang
Boomerang
Réžia:
José GiovanniKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Georges DelerueHrajú:
Alain Delon, Carla Gravina, Dora Doll, Suzanne Flon, Reinhard Kolldehoff, Charles Vanel, Laurent Malet, Robert Klein, Louisa Colpeyn, Monique Chaumette (viac)Obsahy(2)
Jacques Batkin se domníval, že svou gangsterskou minulost nechal za sebou. Podařilo se mu vybudovat prosperující dopravní společnost, ale co je pro něj ještě důležitější, má respekt a úctu svých zaměstnanců. Asi se měl více věnovat svému synovi a nenechat ho přátelit se zlatou mládeží. Na jedné párty, kde zdaleka nezůstalo jen u alkoholu, zabije jeho pubertální kluk pod vlivem drog policistu. Případ se ihned dostane na přední stránky novin, policie a veřejnost nehodlá Jacquesi Batkinovi nic odpustit, naopak. Batkin najímá nejlepšího advokáta a pouští se do boje, zatímco je jeho syn ve vězení konfrontován nejen se svým svědomím, ale i s otcovou minulostí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (31)
José Giovanni byl asi velkým odpůrcem trestu smrti, když se ve více svých filmech snažil poukázat na problémový dopad jeho využití. Příběh otce a syna Batkinových se nese ve stejném duchu jako o něco starší Dva muži ve městě, má podobně tragickou a bezútěšnou atmosféru, přesvědčivého Delona v hlavní roli. I když se ale taky jedná o velmi dobrý film, takovou sílu jako zmiňovaní Dva muži přece jen nemá. ()
Tento snímek na mne zapůsobil jako psychologické drama otce, který se zoufale snaží najít cestu pro záchranu svého jediného syna.. A jak mu postupem času mizí před očima jedna možnost za druhou, nabírá film tísnivou atmosféru a skličující pocity.. Alain Delon je bezchybný, naložil si film na svá bedra a odtáhl ho v podstatě sám.. A ještě dvě věci stojí za zmínku.. Diskutabilní námět (míra viny, zodpovědnosti, věk, drogy, bestialita bulváru, předpojatost soudců, policie) a nádherná hudba.. ()
Já toho Joseho mám strašně rád, protože v jeho příbězích jde především o obyčejnou lidskost vyprávěnou prostřednictvím citlivého příběhu, který pozvalna graduje v tradičně tvrdé finále. Mám jednu výtku, nikdo si příliš nelámal hlavu s tím začátkem, já jsem nějak nepochopil co tam policajt dělal a celá ta úvodní pointa mě přišla na vybroušeného scénaristu, jakým José bezepsoru je značně pitomá. Delon skvělej a kompozice Georges Delerueho ještě lepší. Mám dojem, že jeho francouzská kariéra mu seděla lépe než americká, ale tak to je asi věc ucha. ()
Velké děti, velké starosti. Elegantní ramínko na kabát značky Delon se vyrovnává s důsledkem a snaží se odstranit příčiny, ale ty úplně prvotní jej nakonec stejně doženou.. Klasická Giovanniho terapie, která se rozhlasem reportovaným finále marně snaží dohnat akční resty a svou poslední scénou mírně připomene Veberovy Uprchlíky (samozřejmě s nohou na brzdovém pedálu optimismu). Děkuji tvůrcům, že mi umožnili ukojit fetiš na hranaté renaulty a peugeoty ze sedmdesátek.. ()
Z pohľadu do mojich hodnotení vyplýva, že José Giovanni je o čosi lepší scenárista, než režisér, i keď jeho trojka (Posledná adresa, Dvaja muži v meste a Čierny talár pre vraha) je pre mňa nezabudnuteľná. Bohužiaľ Jako bumerang ma nezaujal. Bolo tam veľa hluchých miest, falošných tónov a neoslovilo ma ani herectvo hlavných predstaviteľov. Za omyl považujem obsadenie úlohy Eddyho Batkina. Bol úplne nevýrazný a vekom mi pripomínal skôr Delonovho brata, než syna. ()
Reklama