Pred polnocou

Konverzační filmy zřejmě nikdy nebudou mojí preferovanou, filmovou stránkou. Tohle mi prostě do mého vkusu nepadlo. Obdivuji herce za tak dlouhé a výborně zahrané dialogy, za to je samozřejmě obdivuji, ale už po páté minutě stopáže s autem, jsem se z toho věčného klábosení a následně i dlouhých "hádek" málem zbláznil. Abych řekl pravdu, nudilo mě to téměř od začátku až po konec. Zřejmě pro tyto konverzační filmy nemám dostatečné pochopení. Podívám se na to za 20 let a možná to více ocením, ale v tuto chvíli musím jít s hodnocením hodně dolů. (04.09.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

Takhle kompaktní a výtečně fungující trilogii aby divák pohledal. Třetí dějství již pro mě sice trochu ztrácí ono kouzlo a první půlhodina s ostatními páry mi malinko skřípala. Pak se aleopět rozjede kolotoč výtečných dialogů ze života a ještě uvěřitelnějších emocí. Při dalším shlédnutí (a mírném přiblížení se onomu věku) se na tu pátou hvězdu možná dostanu. (25.08.2013)

Už je to nejaký ten piatok, či skôr niekoľko stovák piatkov, kedy som videl predchádzajúce dve časti, takže už som si poriadne nepamätal, kde tieto postavy naposledy skončili, čo je ale asi nakoniec jedno, keďže išlo o udalosti spred deviatich rokov. Before Midnight pokračuje v ohromnej kadencii dialógov, ktoré určite nie sú mimo veci, sú skrátka odpozorované zo života a dávajú zmysel. Problém som ale mal s monotónnosťou, ktorú tento prístup prináša a občas som nedokázal udržať stopercentnú pozornosť. Ítn si tu vykračuje ako pravý umelec - intelektuál s polovicou košele vytiahnutou z gatí a Žulí pôsobí už len skrátka nesympaticky. Každopádne ďalší cyklus sa blíži a nenechám si uniknúť ani štvorku, snáď onedlho vznikne. Maratón všetkých doterajších troch dielov ale zrejme nikdy neabsolvujem. (29.08.2020)

Člověku se až chce napsat, že tohle je ideální zakončení této "before" trilogie, nicméně počkám si na rok 2022, jestli náhodou nebude čtvrtý díl… Before Midnight je film, který opět splnil mé požadavky na pokračování - má smysl, postavy se v něm posunují, nicméně tentokrát to není zas tak příjemné sledovat. Na pohodový až pohádkový konec předchozího dílu totiž nepřímo navazujeme, kdy vidíme, jak se z kdysi zamilovaného páru stal typický manželský pár, který má své problémy. Vše vyvrcholí v hotelu a vy nevíte, komu fandit. A hlavně pro tohle musím tohle pokračování ocenit nejvyšší možnou známkou - ty postavy jsou napsané s takovým citem, že jak Jesse tak Celine mají pádné argumenty, mají své problémy, které my všichni řešíme dnes a denně a proto tahle dlouhá hotelová scéna působí reálně, že až vás místy zamrazí. Dalo by se spekulovat na koncem, ale podle mého tam sedl naprosto perfektně. Jak říkám, 100 % bez mrknutí oka s tím, že čekám na rok 2022… :-) (08.07.2014)