Colette

Nemastný a neslaný milostný příběh odehrávající se v době velmi tragických a šílených událostí, na které by se nikdy nemělo zapomenout. Bohužel klouže pouze po povrchu a nejde nadřeň. Nijak zvlášť mě nepřesvědčil a že by mě chytil za srdce nebo donutil přemyšlet, to se také nestalo. Pořád jsem očekávala něco víc a pak byl najednou konec. Postsynchrony byly opravdu hrozné. Dokonce jsem si myslela, že snad špatně slyším. To, že byli herci, kteří mluví jinou rodnou řečí, předabování, to je normální, ale že i českým bylo kolikrát špatně rozumět, protože prostě mumlali, to mi vadilo. Arnošta Lustiga si jako spisovatele vážím a budu si muset jeho knihy znovu přečíst. Z filmu mám rozporuplné pocity. (26.01.2015)

Při sledování Colette jsem si uvědomil, že mi to něco silně připomíná. A pak jsem na to došel. Před časem jsem četl knihu "Utekl jsem z Osvětimi" od přímého svědka a osvětimského vězně Rudolfa Vrby (vlastním původním židovským jménem Walter Rosenberg). Knihu vydal Sefer s.r.o. v nakladatelství Federace židovských obcí v roce 2007 a v originálu poprvé vyšla dlouho po ukonční války, až v roce 1989 ve Washingtonu pod názvem "44070 - The Conspiracy of the Twentieth Century. Výše uvedenou knihu opravdu doporučuji všem milovníkům knih přečíst. Kniha je psána velmi čtivou i napínavou formou a podle mého mínění popisuje opravdu skutečný, otřesný život vězňů v lágru smrti Osvětim - Březinka a obsahuje celý, nezkrácený a filmově neupravený osud vězně zcela od počátku nástupu nejdříve do tábora Majdanek, následně Osvětim-základní tábor a konečně do centra spalovacích pecí v Březince. Výtvor Milana Cieslara a jeho spoluscénáristů je jen takový slaboučký odvar obsahu výše uváděné knihy, navíc s domyšlenou dojemně milostnou zápletkou. Bestiálnost fašistické genocidy na židech se opravdu musí neustále lidem připomínat jako výstraha, aby se už nikdy nic podobného nestalo, ale pouhé tři hvězdy dávám za způsob, jakým nám to bylo formou scénáře Colette podáno. Pokud už autoři scénáře zvolili převzít výseky z knihy Rudolfa Vrby, měli se držet skutečných událostí a nepochopitelnými změnami neupravovat způsob útěku obou vězňů, nadměrně se emočně nezaměřovat na milostný poměr Viliho a Colett (nejsem si jistý, zda k němu ve skutečnosti podle knihy vůbec došlo). Ostatně, sám Arnošt Lustig prošel také vyhlazovacími tábory a dokonce se mu podařilo v průběhu transportu do jiného lágru uprchnou. Možná nevyužil A. Lustig k napsání scénáře svůj osobní příběh jen proto, že příběh Rudolfa Vrby a jeho spoluvězně Alfreda Wetzlera obsahuje navíc psanou zprávu celému světu, kterou po svém útěku ihned zveřejnili, totiž zprávu o fašisty přísně utajovaném hromadném statisícovém vyvražďování nepřátel fašistů a genocidě židů. Odhaduje se, že !! JEN !! v Osvětimi usmrtili zrůdní fašisté více jak 1 200 000 lidí! (25.01.2015)

Jiří Mádl jako herec utáhne skoro cokoliv. Dalším plusem je kamera Marka Jíchy. Jenže na druhé straně vůbec nevychází orámování příběhu z roku 1973 a nepovedený je český dabing. Navíc nedává smysl. Zmizela s ním veškerá pozitiva mezinárodního castingu, protože najednou to vypadá, že v Birkenau si všichni vzájemně rozuměli (proč se tedy Mádl vlastně chtěl učit francouzsky?) a ke komunikačním problémům tam vůbec nedocházelo. Takže tu máme jen další milostné drama z koncentráku, které má místy bohužel solidně nakročeno do kategorie „ušlechtilá nuda“. (25.01.2015)

Základní problém, kterým s tímto filmem mám, je jeho jazyk. Angličtina se do koncentráku jednak ani trochu nehodí (ze všech evropských řečí vůbec nejmíň), ale bohužel se její užití dá považovat také za součást kalkulu tvůrců a tahák na zahraniční publikum (a dle hlavně začátku+konce z roku 1973, hlavně na to zámořské, potažmo filmovou akademii). Což je velká škoda, protože jinak se mi film vcelku líbil, hlavně po příběhové stránce. Když pominu tu zcela nezáživnou dějovou linku ze „současnosti“, dění v táboře bylo docela napínavé, přestože sem tam nějaká scéna vyzněla naivně (někdy více, jindy méně) a v některých chvílích zase pomohla náhoda (ovšem ta je důležitá i v normálním životě, že?). S výpravou a technickou stránkou filmu, mimochodem profesionálně působící, jsem byl spokojený (krom těch krutě umělých racků, na kterých se kdoví proč tak moc lpělo). Ve výsledku to vidím na lepší 3*, zdejší hodnocení tentokrát (kupodivu) dost odpovídá. (19.07.2014)

Není to úplně špatný, to ne, takový průměr. Nemuselo to tak být a hned napíšu proč. Takže největší problémy tohohle filmu. První: Mádl si i v Osvětimi na tuřínové dietě uchovává vysportovanou postavu, takže je těžké mu toho mukla věřit. Druhý: o vyhlazování židů se natočilo už hodně filmů a je tím pádem náročné najít v tom něco nového (což se nepovedlo) a překonat ztvárnění lepších filmařů (to se taky nepovedlo). Třetí a nejzásadnější: nevím, čím to je, ale chybí tomu schopnost vyvolat emoce, je to celé strašně ploché. Továrny na smrt jsou hrozné samy o sobě, ale jen málokdo to vidí poprvé. Musíte najít něco, nějaký prvek, který tam ty emoce dostane. Třeba holčičku v červeném kabátku, táborovou kapelu, co cestou do sprch hraje Strausse, rvačku starců o vylitou polévku na chodníku, dítě, co přežilo komoru a je potřeba ho ukrýt... Tady se to nepovedlo. Stejně jako chemie mezi herci nebo televizně působící kamera, nefungující soundtrack... Je mi líto, tohle jsou lepší dvě. (06.05.2022)