Víkend na Zuydcoote

Velmi zahímavý film, který zachycuje beznaděj a odhodlání francouzské armády za druhé světové války. Řekl bych, že docházelo ke strašné destrukci a demoralizace lidí i samotných vojáků. Někteří se s tím vypořádali lišácky a připravili se na příchod Němců, jiní se snažili zachránit útěkem svobodu. Vidíme scény zmaru a frustrace očima vojáka Juliena Maillata (Jean-Paul Belmondo), v popřežním městečku, kde byla velká pravděpodobnost, že toho, koho jste potkali potká zanedlouho smrt. Další vojáci: kulometník Pinot (Georges Géret), kněz Pierson (Jean-Pierre Marielle), vypočítavý Dhéry (Pierre Mondy), starostlivý Alexandre (Francois Perier).a chápavý anglický důstojník Robinson (Ronald Howard). Velice demoralizující museli být velmi časté nálety, při kterých jste se mohli jen modlit, aby vás netrefili. A zbívá jen touha utéct. Ženský faktor přináší maldá Jeanne (Catherine Spaak), která když už se nechává přemluvit k odchodu do bezpečí, tak její ochránce Julien sám umírá. Zajímavý válečný film, který krásně popisuje pocity zmaru a touhu po svobodě a bezpečí. Válka je nejkrutější hra, kterou si vymysleli mocechtiví páni. (18.04.2010)

Vojny sa nevyhrávajú evakuáciami. Aj keď operácia Dynamo bola určitým spôsobom úspechom, stále išlo o porážku. Veď stav spojeneckých vojsk bol katastrofálny a Briti prišli o všetku ťažkú techniku a taktiež o 68 111 vojakov. Operácia Dynamo začala 28. mája evakuáciou prvých 17 804 vojakov a pokračovala až do 1.6.1940, ale z dôvodu aktívnych útokov Luftwaffe od toho dátumu sa evakuovalo už iba v noci. V menšom tempe pokračovala až do 4. júna kedy previezli 26 tisíc francúzskych vojakov a zvyšok francúzskych vojakov ponechali svojmu osudu, velitelia v Británii sa zhodli, že ich evakuácia je zbytočná a vyžiadala by si nadmerné úsilie a neprimerané straty. A tak táto armáda o sile 40 000 vojakov sa nakoniec vzdala Nemcom. Aj začiatok tejto veľkej námornej operácii sa niesol v obrovskom chaose. Množstvo opustených nákladných áut blokovalo prístupové cesty, situáciu sťažovali i utečenci presúvajúci sa všetkými možnými smermi. Prečo Nemci nepokračovali v aktivite a umožnili záchranu britských armádnych zborov dodnes nie je spoľahlivo vysvetlené. Film je rozdelený do troch dejových pásiem a myslím si, že to bolo dobre riešenie. S údivom musím povedať, že historický je úplne presný. Vo filme boli použité skutočné bojové krížniky a nie animácie CGI. V skutočnosti ide o remake s rovnakým názvom z roku 1958, 2004 s autentickými výpoveďami tých, ktorí prežili. Najkrajším aktom filmu je, že nepriateľ tu nie je zobrazený priamo, ale očividne je chápaný ako neviditeľné zlo z jeho bombardovania pláži, kde nieto kde sa skryť a z potápania lodí, ktoré potom Britom chýbali. Mne osobne sa viac páčil tento film ako ostatné filmy zaoberajúce sa touto témou Dunkirk, 1958, 2004, 2017, Dunkerque: záchrana expedičného zboru, 2004. (02.12.2017)

Na tehdejší dobu sympaticky neheroický pohled na Dunkerque. Belmondo jako voják snažící se přežít a chovat se i na neustále bombardované pláži jako lidský tvor. Velkolepě pojaté - i při rozhovorech se v druhém plánu objevují pochodující vojáci, rezignující na krvavé efekty - žádné utržené ruce a nohy, jen snad trochu prvoplánovité. Ty dialogy šustí občas papírem (kněz zakopávající pistoli) a jsou na ustupující vojáky přiliš intelektuální, ale i tak je to v rámci Belmondovy kariéry nadprůměr. Ještě tu má totiž co hrát. (23.04.2010)

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Film, ktorý ukazuje hrôzy vojny napríklad tak, že sledujeme hodnú chvíľu odvoz mladej mŕtvej ženy do lazaretu, alebo zbežnú identifikáciu mŕtvych detí. Mimo toho sa všade povaľujú mŕtvoly. Film má napriek tomu francúzsky šarm a môže za to predovšetkým Belmondo a ležérna, ale istá Verneuvilova réžia. Ten by si mal podľa jeho kamarátov na vojnové svinstvá zvyknúť, ale nechce. Bohvie, kde je pravda a možno ani on to nevie. Toľko krát tu padne slovo Dunkirk, až sa človek začína tešiť na Nolanovu novinku. (24.07.2016)