Víkend na Zuydcoote

Kdo se zajímá o jednoho mravence uprostřed masy mravenců, kteří jsou z pohledu shora zcela nepatrní? Historie si pamatuje vojevůdce, několik hrdinů a tuto masu. Dalo by se polemizovat, nakolik je jeden mravenec podstatnou částí masy nebo jen kusem masa, Julien je ale podstatnou částí svého života :) a rád by si ho zachoval. Ve válce je ale přežití otázka hodu mincí, kterou hází osud. Válečné filmy nejsou zrovna můj šálek kávy, ale od tohoto jsem se nemohla odtrhnout. Strhující. Strašné. Silné. (20.10.2023)

Nejnovější filmové zpracování válečných událostí na Dunkirku od Christophera Nolana jsem neviděl a popravdě mě to nemrzí ani neláká napravit. Verneuilův film kráčí přesně dle mého gusta, střídá nálady včetně několik humorných či též mírně romantických momentů ve velmi dobře namíchaném poměru, aby ještě více v druhé polovině dokázal zapůsobit velkým masakrem, kolem panujícím neklidem, smutkem a uvnitř gradujícím pocitem znechucení nad válkou. Oceňuji odheroizované charaktery postav, ve Víkendu na Zudycoote nezbylo místo na žádné plakátové hrdiny, ale díky civilnímu pojetí postav i celého příběhu se divák velmi snadno dostává pod jejich kůži. Dobře napsané dialogy vystřídává zručně natočená akce, nezapomenutelných scén je hned několik, zvláště jedna nekompromisní odplata, která se (na válečné drama překvapivě) uděje mezi muži ze stejné barikády, a závěrečná sekvence s takřka apokalyptickým nádechem hodně utkví v paměti. Ani při opakovaném zhlédnutí jsem se navzdory dvouhodinové stopáži vůbec nenudil a navíc jsem si tímto filmem skvěle připomněl právě zesnulého Belmonda, jenž tady v hlavní roli naplno využil svůj všestranný herecký talent a v obklopení též skvělého Géreta, Mondyho, Mariella i dalších si mě nesmírně podmanil. ----- „Zabil jsem krysu... Tak jsem v týhle válce zabil aspoň něco.“ [90%] (07.09.2021)

Vojny sa nevyhrávajú evakuáciami. Aj keď operácia Dynamo bola určitým spôsobom úspechom, stále išlo o porážku. Veď stav spojeneckých vojsk bol katastrofálny a Briti prišli o všetku ťažkú techniku a taktiež o 68 111 vojakov. Operácia Dynamo začala 28. mája evakuáciou prvých 17 804 vojakov a pokračovala až do 1.6.1940, ale z dôvodu aktívnych útokov Luftwaffe od toho dátumu sa evakuovalo už iba v noci. V menšom tempe pokračovala až do 4. júna kedy previezli 26 tisíc francúzskych vojakov a zvyšok francúzskych vojakov ponechali svojmu osudu, velitelia v Británii sa zhodli, že ich evakuácia je zbytočná a vyžiadala by si nadmerné úsilie a neprimerané straty. A tak táto armáda o sile 40 000 vojakov sa nakoniec vzdala Nemcom. Aj začiatok tejto veľkej námornej operácii sa niesol v obrovskom chaose. Množstvo opustených nákladných áut blokovalo prístupové cesty, situáciu sťažovali i utečenci presúvajúci sa všetkými možnými smermi. Prečo Nemci nepokračovali v aktivite a umožnili záchranu britských armádnych zborov dodnes nie je spoľahlivo vysvetlené. Film je rozdelený do troch dejových pásiem a myslím si, že to bolo dobre riešenie. S údivom musím povedať, že historický je úplne presný. Vo filme boli použité skutočné bojové krížniky a nie animácie CGI. V skutočnosti ide o remake s rovnakým názvom z roku 1958, 2004 s autentickými výpoveďami tých, ktorí prežili. Najkrajším aktom filmu je, že nepriateľ tu nie je zobrazený priamo, ale očividne je chápaný ako neviditeľné zlo z jeho bombardovania pláži, kde nieto kde sa skryť a z potápania lodí, ktoré potom Britom chýbali. Mne osobne sa viac páčil tento film ako ostatné filmy zaoberajúce sa touto témou Dunkirk, 1958, 2004, 2017, Dunkerque: záchrana expedičného zboru, 2004. (02.12.2017)

Film, ktorý ukazuje hrôzy vojny napríklad tak, že sledujeme hodnú chvíľu odvoz mladej mŕtvej ženy do lazaretu, alebo zbežnú identifikáciu mŕtvych detí. Mimo toho sa všade povaľujú mŕtvoly. Film má napriek tomu francúzsky šarm a môže za to predovšetkým Belmondo a ležérna, ale istá Verneuvilova réžia. Ten by si mal podľa jeho kamarátov na vojnové svinstvá zvyknúť, ale nechce. Bohvie, kde je pravda a možno ani on to nevie. Toľko krát tu padne slovo Dunkirk, až sa človek začína tešiť na Nolanovu novinku. (24.07.2016)

Na Belmonda celkem netradicni film, ve kterym se toho moc nedeje a celkove je trosku o nicem, odehrava se behem dvou dnu a Belmondo tu neni za zadnyho hlaskare nebo drsnaka, ale pouze za radovyho vojaka, i kdyz je pozornost samozrejme soustredena na nej. No a i kdyz se tu Belmondo jen tak poflakuje, obcas s nekym pokeca a obcas se ukreje pred bombardovanim, tak jsem se ty dve hodinky nenudil, navic film pusobi docela velkorozpoctove, akorat ten konec je takovej nejak dementni. (31.10.2008)