Profesionál

Profesionál je velice dobrá kriminálka, ale zároveň je názornou ukázkou toho, s čím mám u francouzských filmů často problém. Postavy se často chovají nejen nelogicky, ale i tak nějak v rozporu s jejich charakterem. Film třeba vůbec nedokázal věrohodně sdělit proč vlastně tolik Beaumont lpí na odstranění diktátora. Nebo proč prostě Roselliho neodělal už v bytě, když to měl v úmyslu? Ony politické hry v pozadí jsou načrtnuty jen velice povrchně a ve filmu je vůbec víc zcestných rozmáchlých gest, než logických činů. Morriconeho ústřední melodie je sice úžasná, ale na druhou stranu je také snad jediným a nadužívaným hudebním motivem, takže se brzy ohraje. Štěstím je, že film má Belmonda, který má takové charisma, které spoustu děr přezáplatuje alespoň při prvním shlédnutí. (10.11.2011)

Obětovali ho jako figurku na šachovnici - a on jim dá šach mat. Nebo prezident mat? Beaumont si hraje s policií, tajnou službou i diktátorskou ochrankou jako kocour s myší, Belmondo si hraje s divákem podle vlastních pravidel, Morriconeho hudba a scénáristův tah dají zavzpomínat na westernovou poetiku a vždycky, když už si myslíte, že máte tu partii v rukou, jste smeteni z šachovnice a musíte začínat znovu. Upozornění pro milovníky Angeliky: Joffrey dokáže být taky pěkná svině. (16.08.2007)

Osmdesátky jsou neúprosné, ta doba je příznačná pro určitý styl, jakým se psaly a točily akční filmy a přestože Profesionál je více kriminálka než akční, duch doby se mu nevyhnul a nesmazatelně ho poznamenal. Belmondova postava je něco jako James Bond, neporazitelný, cool a v obličeji dle aktuálního rozpoložení filmu střídá nasranost a úsměv. Bohužel díky úvodním hromským upozorněním, jak chytrý bude a jak všechny rozmetá, což se taky do puntíku stalo, jsem nebyl schopen jeho cestu prožívat, stotožnit se s ním, nebo mu aspoň fandit. S tím je spojen zmiňovaný zásah osmdesátek - zatímco filmy Schwarzennegera a Staloneho jsou (také) jednoduché až hloupé, jsou přesto zábavné, lehké a člověk se může stoprocentně na hlavní postavu upnout. Belmondo se mi prostě nelíbí, scénář je slabý, dialogy naprosto duté, sofistikovanost profesionálova plánu se projeví asi jen ve dvou momentech (průměrní bezdomovci a závěr, který je asi tak jediný světlý bod snímku). Co dál? Emoce nula, místy jsem se užíral nudou a myslím, že při odkazu na Leoneho westerny se chudák mistr obracel v hrobě... 5/10 (27.02.2010)

Každý herec - zejména, je-li vázán na tzv. lehčí žánry - má zpravidla tzv. škatulku, z jejíž šarže vybočuje jen nerad. Platí to i pro ty nejlepší, a Belmondo je určitě jeden z nich. Pokusíme-li se v tomto ohledu hodnotit PROFESIONÁLA jako dílo té lehkonožejší Múzy, máme co do činění s dílem špičkovým a překvapivě invenčním. V mnoha ohledech vypovídá podstatné věci o odvrácené tváři francouzské demokracie Páté republiky, o tom, co je a co není kolonialismus a velmocenská omezená arogance. A jedinec a jeho šance, dostane-li se jako ono pomyslné zrnko do tohoto soukolí. V případě, že naší pomyslné Múze přibudou trochu vrásky a její anorektická lehkonohost se promění v poněkud ctihodnější plnoštíhlost, skrývající první vrásky, dosud viditelné jen pro toho, kdo stojí zblízka a umí se zvlášť dobře dívat, "bonusové" přínosy se začnou měnit v mnohokrát okoukaná klišé a důraz na akci, pro film příznačný, bude degradován na matoucí a samoúčelné honičky a kasovní šablony. Skutečnost, že v případě tohoto mimořádného filmu si obě Múzy podaly ruce a jdou filmem pospolu, žánrově čistému komentátorovi uniká. Plytký pak už ovšem není film, ale jeho samozvaný posuzovatel. Záměna imprese a úsudku dokonává toto dílo zkreslení, jehož genezi jsem se tu pokusil zachytit. PROFESIONÁL mezitím vstává - žijeme s ním v tak trochu pohádkovém filmu - a jde opakovaně hájit práva a fyzickou existenci člověka, jehož život stát, v tomto případě demokratický, tak lehce odepsal. Není pochyb o tom, že novodobý Belmondův d'Artagnan pokročilejších středních let má přitom veškeru naši diváckou přízeň k dispozici. Tak se jdeme zase koukat? Opravdu? Tak jo. (30.12.2007)

Film o tajném agentovi francouzské vlády, zrazeném vlastní zemí, se řadí mezi nejznámější snímky Jeana-Paula Belmonda. Poté, co se Joss Beaumont vrací z Afriky do Francie, tak rozehrává hru na kočku a na myš, s vládou své rodné země. A je se na co dívat. Profesionál není jako typická Belmondovka. Je více akční, drsný, ale samozřejmě dojde i na tradiční hlášky a humor v podání hlavního hrdiny. Ennio Morricone je hudební Bůh - to ví každý, ale zde vytvořil jeden ze svých úplně nejlepších partů a hudba v tomto případě opět posouvá už tak kvalitní film do úplně jiné roviny. Ještě teď mi v hlavě zní ta nádherná mrazivá melodie, která se prolíná téměř celým snímkem. A ještě něco. Scéna, kdy se setká Beaumont s komisařem Rossenem je jako vystřižená z Leoneho westernů, tady jsem si skutečně pochutnal. Jeden z těch nesmrtelných francouzských filmů ze staré školy. (06.01.2011)