Profesionál

Jeden z případů, kdy bez ohledu na sentiment jdu s hodnocením dolu. A za co? Film má pár silných momentů, viděl jsem ho dokonce v originále, ale ten formát televizní detektivky mi už trošku vadí. Navíc je bez výraznějších režisérských nápadů a spoléhá výhradně na Belmonda. Nebýt Moricconeho hudby (které ostatně také není příliš, v podstatě jeden a půl geniálního motivu), tak nevím, nevím. Ale od Belmonda jednoznačně The Best. (29.08.2005)

"Bílý má vždycky výhodu útoku. Vždycky bude o krok vepředu a bude si s náma krásně zahrávat." Pomsta je svině a když ji vykonává mistr světa v uklízení lidí do skříně Beaumont za zvuku nezapomenutelného Morriconeho hudebního motivu, tak je to hodně zábavné. Nicméně pro ty, kteří Beaumonta raději obětovali, než by ho stáhli z akce, to zase až tak zábavné není, což nemá nic společného s tím, že jsou to proti němu hrozní suchaři. Beaumont zkrátka nenastavuje druhou tvář, ale rovná účty a mě vždycky potěší, když se najde někdo, kdo na to má pořádné koule. Já jsem tedy Beaumontovo přirození nepřeměřoval, ale jsem si jistý, že ty koule se mu jen těžko vejdou do kalhot. (02.02.2017)

Spojí-li se skvělý scénář, režie a hlavně herci s bohem (Enniem Morriconem), podle očekávání vznikne perfektní podívaná. V tomhle případě je to studie pomsty a cti, která místy připomíná klasické westerny, která Belmondovi a Hosseinovi sedla jako ušitá na míru, a na kterou díky jim a Morriconeho hudbě hned tak nezapomenu... Jasných 100%. (04.01.2004)

Jean-Paul Belmondo si vytvořil svou hereckou pověst a slávu právě na postavách dobrodruhů, detektivů a agentů nejrůznějšího ražení a jeho hrdina s filmu Profesionál je doslova esencí toho, co je na Belmondově herectví typické a co diváci obdivují. Chytrý scénář, hlášky, souboje a překvapivý konec. Patrně nejlepší Belmondův film. Celkový dojem: 95 %. (19.04.2009)

V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič !   (25.06.2022)