Jack Ryan: V utajení

Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná žánrová potěšení, a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací. Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože přináší žánrová potěšení navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré studenoválečné éry, a zároveň si je naivity s tím spojené dobře vědom a dělá si z toho legraci. Více Douglasovy poznámky. (04.05.2014)

Poctivá přímočará žánrovka, která nepotřebuje cool filtry, zpomalovačky, digitální orgie, kterým padne za oběť půl Londýna, ani jiné oblíbené filmařské berličky, aby dokázala s přehledem udržet napětí. Ukazuje, že klasika pořád funguje. A jako bonus "rodinná" linka. Bavíl mě střet typického, téměř old-bondovsky pojatého "svět je ohrožení" s "náš vztah je v ohrožení," o který se starala Keira. Bavilo mě jak neustále narušovala tu přímočarou žánrovou linku svým podezřením, svými otravnými otázkami a nečekanými kroky. Stejně tak mě bavilo jak nadšeně a bez potíží se přidala do hry na záchranu světa. K tomu skvělý Kevin Costner, poctivá akce, spousta potěšujících detailů a samozřejmě Branagh, který výtečně vystřihl inteligentního, dokonale slizkého, nelítostného a kouzelně patetického padoucha. Není to nic, co by se trvale nabouralo do žánrové klasiky, není to nic, co by přineslo do žánru něco převratného nebo vůbec nového, ale dobře jsem bavil a ani chvilku nenudil. (04.02.2014)

// Tak nějak si představuju, že všechny ty akce probíhající v reálu musí být hrozně nudné, pomalé a přesné - v tomhle případě by ten film odpovídal realitě. Problém je, že já radši tu zábavu. Nebo alespoň šanci, se v příběhu orientovat. Jenže to mi Ryan prostě nenabízí, Chris Pine (ačkoliv ho mám velmi rád) tu prostě pobíhá a hraje si na amerického Bonda, kterému chybí důvtip, jistota a plán. Zde se hraje na náhodu a nelogické posouvání příběhu dál a to mě zkrátka nebaví. Pár elementů ujde, proto hodnotím průměrně, lepších filmů by jste ale se stejným tématem našli imho daleko více, proč ztrácet čas tímto? (14.05.2014)

Zase jsem o tři zjištění bohatší. 1.) Kevin se už nevleze do své námořnické uniformy z No Way Out i kdyby zatáhl pupíček. 2.) Když jste mariňák, můžete třikrát těžšího ugandského cvalíka utopit ve vaně jako kotě. 3.) Rehabilitační oddělení nemocnice Waltera Reeda narovná páteř každému Američanovi (u té charakterové to není potřeba).. No Ado About Nothing. Od Branagha sterilní žánrová ígra s nezajímavými postavami (včetně jeho cirhózového geroje), kvapnými analýzami z kávových sedlin a dějem rezignujícím na moment překvapení či nedej bože nějakou ideovou uvědomělost vlastní nedokonalosti. Z kvinteta dosavadních Ryanů nejslabší článek, Clancy může klidně spát.. Snad na konci ty zavírající se dveře Oválné pracovny nebyly předzvěstí nějakých nepřístojností? Ta místnost už zažila leccos a tolik pohledných analytiků na jednom místě... (11.01.2016)

Musím přiznat, že jako nečtenáře předlohy a člověka, co si starší filmové Clancyovky nepamatuje, mě to celkem bavilo. Chápu, že pro fanoušky je asi nový Jack Ryan trošku divný a asi i nevěrný předloze. Od toho se však dokážu lehce oprostit, a jelikož je mi Chris Pine celkem sympatický, nemám s ním problém. Ani jsem tak úplně nevěděl do čeho jdu, ale o to víc mě překvapilo, že mě film nenudil a co víc, docela se i bavil. Pár hluchých míst ve scénáři by se jistojistě našlo ( Jak se z Johna Patricka Ryana bez jediného vysvětlení najednou stal Jack Ryan? Knížky sem nečetl, tak jak to mam vědět?) a občas jsem si řekl, že té určité části tak úplně nerozumím, např když se objevil Branaghův syn, tato sekvence byla podaná absolutně mimo mísu, to až později řekli, kdo to je. Ale což, jak jsem řekl, bavil jsem se a to je hlavní...70% (18.05.2014)