Tělo mého nepřítele

Snad jedině hudba... a jinak neskutečná nuda. Detektivní zápletkou okořeněný příběh vzpomínek. V nostalgickém duchu se tu proplétá minulost i přítomnost, vzpomínky na dětství jsou podbarveny sociálním podtextem. Rozdělení na bohaté, mocné a ty druhé jsou snad jediným motivem jednání hlavního hrdiny. Belmondo je kouzelně drzý, šarmantní, zkrátka jako vždy. Ale ta neskutečná rádoby moudra, která mu scénář vkládá do úst... hrůza! Takže... Snad jedině ta hudba. (06.09.2011)

Tahle role mi k Belmondovi moc nesedla. Vykonat pomstu na lidech, kteří mě dostali na sedm let do lapáku zvládl, ale divák se musí prokousat řadu retrospektiv a dvojitých retrospektiv, že se v tom už tak trochu ztrácí a opravdu dlouho trvá, než se dostanete k jádru pudla. Možná by stačilo se podívat na poslední půlhodinu. (02.02.2015)

Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. (28.07.2014)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)

Velmi zajímavý film o muži, který se chtěl dostat nahoru, ale stále měl zásady. A když se rozhodl postavit se skrytým silám, byl nemilosrdně smeten. A tak se po sedmi letech ve vězení vrací Francois Leclercq (výborný Jean-Paul Belmondo) do svého rodného města Cournei, aby se dozvěděl, kdo zatím stál a pomstil se v jeho stylu. Vychází na jevo, že za zločinem stojí elita města a za vše tahá textilní průmyslník Jean-Baptiste Liégeard (Bernard Dlier), který už zničil Francoisova otce Pirra (René Lefévre). Samozřejmě při cestě na vrchol je přijat vlídně rodinou Liégeardovou, vžfyť byl milencem jejich dcery Gilberty (Marie-France Pisier). Ale když se nechce podvolit prodeji drog, je smeten nastrčenou dvojtou vraždou. Je to krásná ukázka znuežití moci, když vlivní ví, jak se věci mají, ale odsouzení neujde. Ale Francois za pomoci bývalého bodyguarda Oskara (Claude Brosset), který si změnil pohlaví a prostřednictvím jejich zabijáků dokoná pomstu, když Jean-Baptiste Liégeard umírá rukou nájemných vrahů. Velmi zajímavá, napínavá film, který se prolíná v několika časových rovinách. A ukazuje krásné zneužití moci s falešným zdiskreditováním nepohodlných osob. (16.01.2010)