Cartouche

Čest skvělému režisérovi Philippe de Brocovi, který tu už mezi námi není - skonal včera (v pátek 26.11.2004) na rakovinu ve věku 71 let. Bez okolků nejkrásnější z dobrodtužně-romantických filmů jaký kdy byl natočen. Kam se hrabe Angelika, Hrbáč, Černý Tulipán, Tři mušketýři, apod. Kvalitou a vtipem se mu blíží pouze Fanfán Tulipán. Dokonale vykreslena atmosféra staré Francie a v ní šmrncovní Belmondo řádí jako pominutý, jako ochránce chudých zanechávajíc po sobě své znamení v podobě písmene "C". Šermířské choreografie oproti výše zmiňovaným jsou na velmi vysoké úrovni (jak na vostro), scény, kulisy, masky, kostýmy - všechno velmi věrně podchycené a povinný happy end se zde kupodivu nekoná - to mně také potěšilo....prostě, jako když kousnete do jablka, které čerstvé a sladké. (27.11.2004)

Bandité mají krásné a vášnivé Claudie, ale souží se pro chladné katolické maloměšťačky. Tento typ "romatických" příběhů opanoval evropská kina mezi válkami (Jean Gabin jako Pepe le Moko je snad nejslavnější), protože byl milován maloměšťačkami žijící v manželstvích bez lásky a pro peníze. Cartouche už částečně opouští tu teatrální předválečnou tragiku vztahu "maloměšťačka a vůdce podsvětí", a narušuje jí komedií a akcí, ovšem na dvouhodinový film je to pořád málo. A vůbec je tu genderová nevyváženost: my slušní maloměšťaci toužíme zase po krásných a vášnivých Claudiích, ale pro nás se romantické slaďárny netočí. (21.01.2016)

Cartouche já můžu vždy a všude. Pro mě je to tutovka. Akorát nevím, jestli jsem s distributorem sledoval stejný film. Co se tady píše v obsahu, je docela mimo. Robin Hood jako vzor hlavního hrdiny - kde to vzali? Stává se vůdcem pařížských zlodějů s pomocí své milenky Venuše - to je nesmysl, vůdcem se stává sám. Má to být navíc v předvečer francouzské revoluce - to by musel být pěkně dlouhý předvečer. Lidové povstání? Kde? A šlechtična ho přece do pasti nevlákala. Hrůza. V Cartouchovi najdeme vše, co máme na historických dobrodružných filmech té doby rádi, ale narozdíl od přece jen poněkud staromódního a škrobeného Jeana Maraise, je nám to předloženo v modernějším, dynamičtějším balení. Inu, Belmondo. A navíc v bezchybném spojení s Claudií Cardinale. A ten smutný konec jinak veselého filmu nám může být líto, ale na druhou stranu cítíme, že to film zase o něco zvedlo. Vynikající původní dabing pak korunuje celkový zážitek. (05.05.2010)

Čistých 60%. Nejvíce se mi líbila poslední tak půlhodinka, kdy se film překlopil do takového dramatu o tom, jak peníze mění lidi a jak mohou ovlivnit lidský úsudek a chtíč a celé to vede ke zkáze člověka. Před tím to byl čistý průměr. Podle mě se měli tvůrci vydat jasným směrem - a to buď dobrodružná komedie s notnou dávkou nadsázky a nebo dobrodružné drama. Mě se zdálo, že chvilku to je to a pak zase todle a celkově mi to působilo dosti nesourodě, resp. nemělo tu správnou atmosféru a rušilo mě to. Prostě takový průměr, čekal jsem více. Howgh! (05.04.2005)

Historické dobrodružství socialisticky orientovaného francouzského Jánošíka, Cartouche, je plné "moudrých" frází, které Belmondo pronáší velice přesvědčivě, ale ani jeho charisma rebela vás neodradí se alespoň jednou škodolibě pousmát. Na koleně napsaný scénář nahání postavy z jedné šarvátky do druhé a s logikou si hlavu dvakrát neláme. Celé Cartouchovo dobrodružství postrádá výraznější emoci, která by diváka vtáhla do děje a defacto nemáme důvod tomuto zbojníkovi fandit (levicově orientovaní diváci to mohou vnímat jinak :-)). Zmíněné tvůrčí kotrmelce nedokáže zakrýt ani pevně sešněrovaný dekolt Claudie Cardinale, před kterým dá Belmondo nakonec stejně přednost jiné dámě. 40% (25.03.2012)