Lovec hláv

Což o to, hlavy tam hrály dobré. Belmondo - Cremer jistě uloví nejednoho diváka. Bohužel k hlavě potřebuji také tělo a tohle bylo jaksi invalidní. Chyběla mě gradace filmu, napětí bylo snad jen když si Koko hrál na něco na co neměl, větši propracovanost postav by taky neškodila. Naštěstí je jasný, že oba titulní hrdinové jsou mazáci ve svým oboru, takže očekávání záverečného souboje jsou velká. V něm Belmondo dokázal, že box mu není cizí sport. Nebylo to úplně špatný, ale rachejtle z okna kvůli tomu vystřelovat nebudu. (30.07.2007)

Kriminálny thriller zo starej školy vo svojej priamočiarosti sebaistý rovnako ako Belmondov "Stopár". Labro sa nezdržuje zbytočnosťami a ide až prekvapivo tvrdo po hlavnej línii príbehu, čo je jedna z vecí, ktoré zaujmú už v úvode - jednoducho, v súlade s hlavným hrdinom je drsným a jasne čitateľným zástupcom populárneho žánru, ktorý v 70.-tych rokoch zažíval vrchol. Nenechajte sa oklamať zaradením do akčného žánru; i keď o streľbu tu nie je núdza, skutočnej akcie sa divákovi dostane až v závere a film ako taký stojí na postupnom budovaní atmosféry aj s pomocou kamery, ktorá nezabúda zoznámiť diváka s prostredím, v ktorom sa odohráva scéna a hudby, ktorá v zásade spolu s dejom pomaly graduje a až v závere sa prejaví Colombierov hudobný sluch v plnej intenzite. Mňa však zaujalo ešte čosi, a to je skrytý queer podtext. Všetky vzťahy a detaily charakterov a scén z väznice by bolo možné považovať len za náznaky. Sériového vraha, ktorý si ako komplicov vyberá bez výnimky atraktívnych mladíkov z ulice a oslovuje ich Coco, už ale nie. Philippe Labro možno týmto spôsobom odkazuje na tehdajšiu francúzsku komunitu homosexuálov a otvorene prejavuje svoj názor na ňu ako úchylku, keď ju prisudzuje kriminálnym živlom z okraja spoločnosti a "verejným nepriateľom" (za ktorého je Cremerov zabijak "Jastrab" označený). Môžem sa však len domnievať, ako to bolo myslené keďže zrejme niet nikoho, kto by mi to mohol na sto percent potvrdiť. Rozhodne to však stojí za úvahu, a aj preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. 75% (07.07.2014)

Myslím, že je to jedna z nejmíň akčních Belmondových kriminálek. A taky jedna z nejdusnějších. Tentokrát tu není žádný hláškování ani humor. Je to hlavně o vztahu stárnoucího nájemného řešitele státních problémů, který si po letech práce na okraji společnosti uvědomuje, že by nebylo na škodu mít taky nějakou tu rodinu. A proto se téměř nepochopitelně upne na mladýho ztřeštěnýho zlodějíčka, kterého bere téměř jako syna. Zároveň řeší poslední případ, kerý mu má zajistit vysněný ostrov a odpočinek. A věta "Nazdar Koko." je nezapomenutelná. Kdyby to bylo natočeno před Čtyři vraždy stačí, drahoušku (odkaz zde), řekl bych, že zmíněná přezdívka je předobrazem k u nás téměř stejně legendární větě "My všichni jsme Gogo." (01.02.2006)

Zajímavý akční thriller v podání J.P. Belmonda, který se snaží polapit nebezpečného zločince, jenž likviduje všechny svědky svých zločinů. Až jednou, jak už to bývá, svědek přežije... Hodně jsem se těšil na závěrečný souboj hlavních postav, ke kterému se schylovalo dlouhou dobu, ale ten mě trošku zklamal. Žádné velké "hláškování" ani mnoho humoru, o to ale více akce. Není to podle mne typický Belmondo, ale přesto si jistě své příznivce najde. Slabší čtyři hvězdičky... (06.04.2010)

"Smlouva je smlouva. A já ji splním." Platit Stopaře penězi zadrženými zločincům je geniální nápad. A patrně taky trošku nezákonnej. Ale já nejsem právník. Já jsem divák a chci si to užít. A v tom je trošku problém. Stopař i Jestřáb jsou totiž docela zábavní týpci, ale to mezi nimi zase tak za moc nestojí. Zejména hudbu považuju za úlet. Tohle vřískání mě strašlivě tahalo za uši ve chvílích, kdy se měla vybudovat atmosféra. Ale to je vlastně jedno. Střílí se, poučuje se, intrikuje se a vůbec to není špatný. Jen to mohlo být mnohem lepší. (05.12.2022)