Lovec hláv

Což o to, hlavy tam hrály dobré. Belmondo - Cremer jistě uloví nejednoho diváka. Bohužel k hlavě potřebuji také tělo a tohle bylo jaksi invalidní. Chyběla mě gradace filmu, napětí bylo snad jen když si Koko hrál na něco na co neměl, větši propracovanost postav by taky neškodila. Naštěstí je jasný, že oba titulní hrdinové jsou mazáci ve svým oboru, takže očekávání záverečného souboje jsou velká. V něm Belmondo dokázal, že box mu není cizí sport. Nebylo to úplně špatný, ale rachejtle z okna kvůli tomu vystřelovat nebudu. (30.07.2007)

Lovec hlav má občas snahu o nějaké úmělečtější ztvárnění. Na začátku se třeba moc nemluví, spíš to je o hudbě a pohybech kamery. A tato část pro mě byla docela osobitá. Ale cesta po Jestřábovi už u mě neměla takový efekt. Jako, Bruno Cremer si se svou neobvyklou rolí, poradil brilantně. Jde z něho vážně strach. Ale ta samotná postava je napsán černobíle a naivně. Taková je zde trochu i postava milovaného Belmonďáka. Film tak zůstal na půli cesty, přestože mnohdy ukazuje záblesky zdatné práce s atmostférou. Jako třeba na konci, při střetu očí Jestřába a Stopaře. Ale scénář není dostatečně propracovaný. A sám jeho autor Phillipe Labro to přiznal. (31.10.2017)

Klasický francouzský kriminální film ze sedmdesátých let dvacátého století. Nijak se výrazně nevymiká z průměru své doby. Tak nějak jsem se v ději trochu neorientoval a ani jsem pořádně nevěděl kdo je kdo. Měl jsem chvílema pocit, že film byl natočen z důvodu, aby byl splněn nějaký plán. Film je okrášlený několika hvězdami francouizského filmu, což mu v celkovém hodnocení přidává bodík. (20.06.2006)

Vynikající Belmondo v napínavé a ponuré detektivce ! Ze všech ostatních složek filmu musím vyzdvihnout hlavně hudbu, ta se mimořádně povedla. Nesmím zapomenout na vynikající český dabing v titulní roli s Miroslavem Moravcem. Řekl bych, že byl lepší než Jiří Krampol.Malý vzkaz pro uživatele Ondra16 : "Na zdraví, na tvoje KOKO !" (27.08.2012)

Myslím, že je to jedna z nejmíň akčních Belmondových kriminálek. A taky jedna z nejdusnějších. Tentokrát tu není žádný hláškování ani humor. Je to hlavně o vztahu stárnoucího nájemného řešitele státních problémů, který si po letech práce na okraji společnosti uvědomuje, že by nebylo na škodu mít taky nějakou tu rodinu. A proto se téměř nepochopitelně upne na mladýho ztřeštěnýho zlodějíčka, kterého bere téměř jako syna. Zároveň řeší poslední případ, kerý mu má zajistit vysněný ostrov a odpočinek. A věta "Nazdar Koko." je nezapomenutelná. Kdyby to bylo natočeno před Čtyři vraždy stačí, drahoušku (odkaz zde), řekl bych, že zmíněná přezdívka je předobrazem k u nás téměř stejně legendární větě "My všichni jsme Gogo." (01.02.2006)