Kaidžútó no kessen: Godzilla no musuko

I v osmém díle této série usedl do režisérského křesla Jun Fukuda a já se již od prvních minut modlil, aby to dopadlo lépe než minule. Tvůrci museli disponovat s menším rozpočtem než u předešlého dílu a zároveň se snažili získat přízeň mladší populace. Proto z toho vznikl takový „rodinný film“, který byl pojat dosti humornou formou, ale naštěstí se zde dočkáme i celé řady zajímavých soubojů. No někteří se mnou možná nebudou souhlasit, ale rozhodně se mi líbili víc, než v sedmičce. Jen musím přikývnout většině diváků, že potomek Gojiry (Minilla) na mne moc velký dojem neudělal. Jeho poněkud „trapná“ visáž – obtloustlé pidimonstrum v puntíkovaném pyžamu, které se snaží dělat zábavu za každou cenu a sem tam si u toho i ublíží, si však zřejmě získá nejednoho dětského diváka a to byl i bezesporu tvůrčí záměr. Ještě štěstí, že tu byla nádherná příroda a dvě solidní monstrum (Kumongo a Kamacuras). Jen tak nějak nechápu, že nám teprve v osmém díle prozradí, že Gojira je vlastně CHLAP!!! Nebo jsem to možná přehlédl. Pěkná chujovina, ale tak nebyl by to první „Hermafrodit“.50% (24.09.2012)

Experimenty s počasím ano, že by jejich důsledkem byly obří kudlanky, mi ovšem nějak uniklo. Každopádně kudlanky jsou skvělé, když se ale probudí obří pavouk, stává se on číslem jedna. A jak se zdá, ani Godzilla nemá dostatek sil proti jeho lepkavým pavučinám a smrtícímu bodci (který zde nahrazuje chelicery). Souboj Godzilly s pavoukem patří k tomu nejlepšímu! Samozřejmě mladé godzillátko s výrazem debila posouvá film zbytečně do roviny parodie a trapné komedie, kdo má však rád tenhle typ filmů, nenechá si tím malým zmetkem zkazit zážitek. Vyzdvihnout je třeba i solidní kameru a slušnou hudbu. Mé hodnocení je částečně ovlivněno nostalgií, ale překvapilo mě, jak jsem si film i po hodně dlouhé době znovu užil. (20.06.2019)

Celkem pěkný, konzistentní příběh, ale dva body jej u mě srážejí... 1. antropomorfnost Godzilly (a hlavně jejího syna) se už vymyká hranicím, ve kterých dovolím své představivosti vidět monstra. Je tu prostě velký chlap v latexu, který hraje neohrabanou příšeru... A je tu dítě v pyžamu s přidělaným ocasem, které už se vůbec nesnaží o respekt budící pohyb stotunového monstra, ale poskakuje jako 100% člověk. Hm. Aspoň že to trochu bylo kompenzované velehmyzem, do kterého se lidský herec nasoukat nemohl... 2. hlavní postava (nemohu nazvat hrdinou) se zejména v první půli chová jako strašný debil. A má to asi být jemně vtipné nebo dokonce to má být jen jeho mladicky nerozvážná povaha. Takže kvůli tomu u mě skoro palec dolů. Ale docela se mi líbil způsob, kterým byl přemožen megapavouk, dojemné... (25.02.2012)

Ano, na snímek „Kaijuto no kessen: Gojira no musuko“ se dá dívat jako na naivní banalitu, protože nějaké roztomilé stvoření v kaiju filmech nemá místo. Jenže Fukuda ukázal, že to jde i s tou komediální rovinou, protože ten finální souboj, který je pořádně dlouhý, to nijak neohrozí. Lidé v kostýmech pořád nejsou ono, ale jsou zde i další triky a musím říct, že mi rozhodně nepřipadají špatné, naopak, nějaká snaha zde cítit je. Příběh je jednoduchý, ale celkově baví. Díky té komické rovině a rodinnému poutu je tu také lepší přístupnost pro širší publikum. (21.12.2014)

Rodinné drama o vztahu otce a syna...s Godzillou. Celou dobu jsem doufal, že někdo zabije Minillu opravdu bolestivou smrtí! Ano tím mám na mysli ty stylově vypadají protivníky. Bohužel ani ti to nedokázali moc zachránit. Pro mě dost slabý díl a to mě zřejmě, ta největší "pecka" za dva díly teprve čeká. (07.08.2013)