Desať dní, ktoré otriasli svetom

Stále strhující a působivý snímek, který se může chlubit neskutečným množstvím dokonalých kompozic a montáží. Skrývá v sobě spoustu uměleckého a propagandistického potenciálu a za to musí být oceněn, ačkoliv pochopitelně zcela nepokrytě oslavuje jen tu jednu verzi průběhu i důsledků těchto deseti dní. Útoky na buržoazii, zaprodanectví, třídní nepřátele, náboženství a hlavně tak roztomilého Kerenského se vydařily opravdu na výbornou. (04.10.2006)

Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. (12.03.2013)

S Ejzenštejnem byla proslulá sovětská montáž na absolutním vrcholu, což nejlépe prezentuje právě tenhle unikátní rekonstrukční snímek. Tempo vyprávění je zásluhou nekonečně kreativní juxtapozice celou dobu vražedné a dokonale odráží stoupající politickou i válečnou vyhrocenost popisovaných událostí, a samotná montáž je věc na dlouhý odborný rozbor a ještě delší obdivný dopis směrem k dvojici geniálních režisérů. Tohle dílo představuje skutečné obrazové umění, nikoli bez hlavy a paty jako tehdejší surrealistické nebo dada filmy, nýbrž s cílevědomou autorskou vizí obsaženou v každičkém záběru i doprovodném titulku. Ozvučená verze s hudbou od Shostakoviche tomu pak dodává ještě větší grády... (09.12.2015)

"Hrdinové vedou masy": U režiséra S. M. Ejzenštejna jsou na rozdíl od jeho krajana Vsevoloda Pudovkina (Konec Petrohradu), vylíčeny a vykresleny politické události z pohledu dvou vůdců, F. Kerenského (V. Popov) a Vladimíra Iljiče Lenina (Vasilij Nikandrov). Některé historické události byly vylíčeny a rekonstruovány s takovou precizností a přesností, že jej tehdy museli mnozí diváci pokládat za téměř autentické záběry. Film přišel do kin až v roce 1928 poté co napřed musel být přepracován kvůli postavě Lva Trockého, který mezitím upadl v nemilost strany. Slavná propagandistická rekonstrukce“ bolševického převratu v Rusku sice opěvuje tento dějinný zvrat, ale činí tak po formální stránce průkopnickými prostředky. Ohromují nejen výtečně zvládnuté davové scény (později se právě dokonce používaly jako autentické dokumentární záběry!), ale především princip asociativní montáže, snažící se abstrahovat jednotlivé události k jakýmsi zevšeobecňujícím odkazům (na téma náboženství, moci atd.). Film byl za Stalinovy éry dlouhou dobu v nemilosti, obviněn z formalismu. Spíše však vadilo, že byla zcela eliminována Stalinova úloha v převratu. To byla ta pravá příčina! Revolučně nás zde doprovodí Filip Topol na klavír. Film byl vlastně vytvořen k 10. výročí VŘSR, na státní zakázku, podobnou dostal ale i jeho souputník V. Pudovkin který natočil film Konec Petrohradu a který byl vlastně druhou částí jeho revoluční trilogie. Viz. ještě snímky Matka a Bouře nad Asií. Ačkoli film "Deset dní, které otřásly světem" zpracovává vesměs stejná témata, oba autoři využívají zcela odlišných výrazových prostředků i jiné práce s hercem, takže se obě díla ve svém výsledku po formální stránce značně liší. Zatímco režisér Vsevolod Pudovkin ve svém snímku spíše sází na jednotlivce který má být středem pozornosti, nebo v rámci kolektivu, přičemž herecký patos, byť uměřený nezůstává stát stranou. U Ejzenštejna je to úplně naopak, tam jak už jsem napsal výše, jsou hrdinové ti kteří vedou masy. (21.11.2006)

Idealisticky pomýlené majstrovské diela (rasistické Zrodeniu národa a fašistický Triumfu vôle) dostali v Rusku bračeka. A je to podívaná ako hrom. Samozrejme som mal problém s fandením spravodlivému bolševickému ľudu v boji proti kapitalistickým diablom, ale inak je to filmárska slasť. Dobýjanie paláca, zhadzovanie sochy, úvodný masaker alebo absolútne DO-KO-NA-LÁ scéna dvíhania moste sú proste úžasné. 9/10 (27.07.2017)