Krížnik Potemkin

Scénář: Nina Agadzhanova, Sergei M. Eisenstein .. Brněnská část přehlídky Projekt 100 2006 mne nezastihla v zrovna příznivém období a tak jsem se dostal jen na jediný film, naštěstí ten nejočekávanější. A musím uznat, že tahle stará černobílá klasika má mnoho co do sebe a je uhrančivá i dnes. Obsah sice podléhá době vzniku, která už pominula - forma a práce tvůrců je nadčasová. Ukázka té nejlepší němé filmařiny, stále dokonalé kamery a skvělých, trvale působivých scén. (14.02.2006)

Když budu objektivní, musím na Potěmkinovi nechat všech pět hvězd. Jedná se o obrazově naprosto odzbrojující majstrštyk, po technické stránce nesmírně vyspělý a scénicky natolik dobře vystavěný, že i bez dialogů dokáže opakovaně vyvolat mrazení a evokovat odpovídající, velmi okatě propagované emoce i myšlenky. A aby bylo úplně jasno - scénu "masakru na schodech" stavím stylisticky na stejnou úroveň jako to nejlepší od Kubricka a Spielberga.. 90% (09.04.2014)

.......to by musela stát vedle televize domina s bičem, abych nezačal u němého filmu klimbat. Ani kafe a burácení smyčců při vzpouře na Potěmkinu mě nedokázali probrat. No teď možná kecám, ta hudba byla vážně úderná a líbila se mi, ale to mi nestačí. Určitě teď zuříte a říkáte si, co bys chtěl od filmu z dvacátýhopátýho ty satanáši co nenávidíš němou kinematografii. A já odpovídám, že bych potřeboval něco, co bych mohl vyprávět dětem až budu starej nemohoucí dědek. Nějakou scénu ze které by se zježili vlasy i Kojakovi. Pravda, když dojde na schodišťovou scénu, moje srdce zaplesá. Navíc geniální scéna kočár vs. schody vs. beznohý bojovník je to co dělá film nesmrtelným a kdyby se podobné scény objevili vícerokrát, byl bych spokojen. Na druhou stranu mě zase napadá, že by z toho byl nesmyslný guláš nicneříkajících obrazů a duch té doby by byl v lautě. Tak sakra, proč hodnotím jak hodnotím....? Stydím se to přiznat, ale já vážně nevím! (27.08.2008)

Zde asi nemá cenu nějak polemizovat. Vzhledem k tomu, že patřím k tomu úzkému okruhu podivínů, kteří mají rádi staré černobílé, popřípadě i němé filmy, není co řešit. Tento film je dnes něco jako učebnice. Počátky filmové řeči v praxi. Mě osobně se moc líbila scéna vzpoury na palubě. I přesto, že se jednalo o neherce, je zde dokonale vystižena tíha jejich rozhodování prostřednictvím pár záběrů a střihů. Asi nemá cenu se rozepisovat o velmi působivé scéně na oděsských schodech, v této geniální pasáži už asi nic nepopsaného objevit nelze. (16.10.2007)

"Křižník Potěmkin" mi vyrazil dech. Čekala jsem, že to bude sice pěkná klasika, ale podle data vzniku, že se mám obrnit trpělivostí a tolerancí, přece jen dnešní divák je uvyklý na docela jiný typ filmové řeči. Jak osudově jsem se pletla. Snímek funguje perfektně dodnes, že už je to 80-ti letý stařeček poznáte jen podle toho, že je němý. A je až k nevíře, jak dnešní filmaři z této klasiky čerpají a opisují. Nemyslím tím jen onu slavnou scénu s kočárkom na schodech, ale vůbec skoro každá druhá scéna je dodnes živá (třeba jak kamera sleduje nohy jdoucí ze schodů na lodi apod.). I když tento film zaujímá pozitivní postoj k bolševické revoluci, vůbec mi to na něm nevadí. Je to rozhodně méně nepříjemné, než americké PP (patetismus & patriotismus). "Křižník" je skutečně dokonalý, co víc říct... (27.01.2006)