Krížnik Potemkin

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $15,581║Tržby Celosvetovo $224,000║ No neviem, že by som mal od toho až preveľké očakávania ale až na niekoľko slušne natočených záberov, scén mi ten film ubehol strašne rýchlo a nič prevratné neponúkol, z doby keď vznikol tento film som videl omnoho lepšie filmy ako Ben Hur(1925) a Zlaté opojenie(1925). /40%/ (09.02.2011)

Ve filmu je jasně vidět rozvrstvená společnost - námořníci jako proletariát, námořníci buržoazie carovi vojáci. Vzpoura vznikne asi ve 25. minutě filmu. Potom co je Vakulinčuk mrtvý, nastoupí na jeho místo revoluční masa. Scéna na schodech "oděsské schody" je jedna z nejlegendárnějších scén světové kinematografie , stokrát probíraná. Film má sílu i po sto letech a to díky technice (vidíme zde všechny druhy filmové montáže). (23.11.2017)

Hezký no, ale co mám hodnotit, zpracování filmu nebo historickou událost? Z hlediska zpracování filmu a ukázky toho, co se tehdy odehrálo, je film opravdu dobrý. Ale ideologii, kterou tato skutečnost odstartovala, a to, jak si ji mnozí mocnáři vysvětlili, se mi opravdu hnusí. Spojením těchto dvou náhledů dávám v hodnocení přenost zlaté střední cestě, i když historicky vzato je pro mě tento fim žumpa! (24.12.2009)

V rámci svého studia jsem byl nucen zhlédnout strašlivá představení klasických děl filmového plátna, během této doby jsem viděl nejslavnější pilíře filmové historie jakými byly Dobrodružství 6tihodinový film (pro mě) Michelangela Antonioniho, Satyricon od Felliniho, ale především však klasiku mezi klasikami Křižník Koťonkin, 18 kotoučů. Mé pocity přesně vystihl účetní Calponi, který při oznámení, že musí zhlédnout toto mistrovské dílo znovu padl v mdlobách k zemi. Tento film by měl být postaven na roveň palečnici či železné panny, neboť sledování tohoto opusu mi přinášelo neskutečná muka a jen při představě režisérského sestřihu mi vstávají vlasy hrůzou. Svůj komentář chci završit slovy velkého znalce umění Huga Fantozziho: "Pro mě je Křižník Koťonkin velkolepá sračka." (11.06.2010)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)