Stalker

Stalker byl poslední snímek, který Tarkovskij natočil na území Sovětského svazu, jako už tradičně po řadě obstrukcí úřadů, navíc na podřadný filmový materiál. Čím větší byly překážky ze strany sovětských orgánů, tím větší byla neformální prestiž, které se Tarkovskij těšil ze strany intelektuálů a ostatních filmařů. Za výchozí látku si vybral novelu Arkadije a Borise Strugackých, která u nás v 70. letech vyšla pod názvem Piknik u cesty. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl této autorské dvojice a jedno ze zásadních děl sci-fi, které vytvářely můj čtenářský profil. Spolupráce Tarkovského a Strugackých byla ve skutečnosti velice obtížná, protože Tarkovskij byl na výsost svébytný a tvrdohlavý umělec, který neuznával kompromisy a měl výrazně odlišnou představu o konečné podobě filmu než Strugačtí, coby autoři scénáře. Dokonale vykostil téměř všechny motivy žánru sci-fi z filmu, který je ve skutečnosti náročnou filosoficko-psychologickou studií člověka. Tajemné pásmo, které má v románu konkrétní původ, slouží Tarkovskému jako metafora pro připomínku nedávných událostí Sovětského svazu, tedy existenci souostroví Gulag a obrovského bezpráví, kterého se na sovětskému území odehrávalo. Připomínkou tohoto utrpení je i vyholená hlava Stalkera, která připomíná vězně ze sovětských lágrů. Jako žánrový snímek Stalker určitě nefunguje a jeho řazení do žánru sci-fi je vyslověně matoucí. Otevřeně řečeno, Piknik u cesty by si z tohoto pohledu zasloužil důstojnější převedení na filmové plátno. Strugačtí byli z výsledné podoby filmu hodně zklamaní, nicméně Tarkovskij měl tak výjimečnou prestiž, že se neodvážili protestovat. Konec konců krátce poté odjel do zahraničí. Přes výše uvedené stojí za to Tarkovského snímek zhlédnout, protože tento filmař měl výjimečný talent pro práci s obrazem, měl vytříbené výtvarné nadání a dokázal skvěle pracovat s kamerou. Dlouhé několikaminutové záběry mohou sice na první dojem nudit, ale když se člověk poddá atmosféře, bude bohatě odměněn. Jako fanoušek Strugackých nejsem s podobou Stalkera spokojený, ale divák, který není příznivcem sci-fi, nýbrž náročnější artové podívané, si přijde na své. Celkový dojem: 60 %. (25.01.2008)

Stalker se vyplatí sledovat od začátku až do konce, jinak ho pořádně nepochopíte. Ze začátku jsem pořádně nechápal o čem to je až postupně jsem se do děje dostával, abych nakonec zjistil, že vlastně nevím o čem to bylo. Film je svým způsobem velmi zvláštní. Po shlédnutí budete nad koncem filmu dlouho přemýšlet, ale to byl zřejmě úkol tohoto filmu. Kniha je na tom mimochodem dost podobně. (22.05.2006)

Jsem smířen s tím, že nic famóznější za svůj život nikdy neuvidím. ____ Ruská filmová estetika posílená samotným přístupem Tarkovského činí ze Stalkera nezapomenutelnou epopej. Genialita filmu je tak dosažitelná, přitom tak vzdálená; kopíruje v podstatě Zónu, kam lze utéct a nalézt zázraky, ale je nutné pro to něco udělat - člověk zůstává na vše sám, nikdo mu nepomůže, žádná neviditelná síla ho nepopostrčí. Zóna je jedno z nejmagičtějších míst, kam kdy kterýkoliv režisér své diváky pozval. Zprvu se film zabývá šedinou světa, poté dává do vztahu hledisko humanisty (Spisovatel), vědce (Profesor) a věřícího (Stalker). Tarkovskij coby odpůrce „trojúhelníku abc" a techniky nadržuje Stalkerovi a Profesora nechává za oponou. Klíčové otázky: Smí racionální člověk důvěřovat niterným pocitům? Nezanikla by bez trápení i samotná touha po štěstí? Solonicyn (Spisovatel) a zejména Kajdanovskij (Stalker), toť dva magnety, z nichž nelze spustit oči. Tarkovskij svůj čarokrásný biohazard vystavěl v duchu básně v próze a mně nezbývá než mu za toto unikátní veledílo, které nesnese srovnání absolutně s ničím, hluboce poděkovat. (01.12.2007)

Co kdyby existovala možnost jediným přáním změnit svět k lepšímu? Ale je to opravdu to, na co člověk dokáže myslet ve chvíli, kdy se mu může dostat největších rozkoší, po jakých kdy toužil? A co když si někdo vlastně přeje jiným ublížit? Má právo riskovat, že nějaká skrytá zášť uvnitř něj přivodí jinému utrpení? Ale jak lze pak žít bez naděje? Stalker vám neodpoví. Stalker ukáže možnosti, zbytek je na vás. Nemůžu říct, že bych plně akceptoval Tarkovského přístup, pro mě je absolutní kniha bratří Strugackých (asi nejlepší scifi román vůbec), ale i tak se mi stále vyjevují některé silné scény a rozhovory, a to jsem toto dílo viděl před nějakými čtyřmi roky. (27.06.2006)

Stalker je zaujímavý film. Vizuálne predbehol dobu a mohol by súperiť aj so súčasnými videoklipovými filmami. Obsah je určite zaujímavý, tak ako "filozofia" filmu, bohužiaľ je dostatočne nudný na to, aby ničil divákovú koncentráciu a tak vety postáv prichádzajú do jedného ucha, aby bez rozmýšľania unikli druhým. Netuším, o čom to bolo, ani nie preto žeby som to nepochopil, ale hlavne preto, lebo si nepamätám, o čom to bolo. Dnes som si dal dvojprogram Stalker/DOA. A vyhral DOA. Holt, som viac popcornový divák ako intelektuál ... (07.04.2007)