Batman

Ochrnutý latexový homopýr a cigánský transvestita pátrají po vraždícím psychotikovi, který v podstatě vykonává tutéž veřejně prospěšnou činnost jako tryskomyš, akorát to dotahuje do konce a ty prohnilé korupčníky jen nepřicvakne klepetama k radiátoru, nezmaluje jim držky sytě červenou rtěnkou, nedá jim na hollow jezdeckým bitchíkem a nezavolá 911. Poté, co nějakého pičuse napadlo dehonestovat Netopýrníka E-flekem, nastal evidentně trend osazovat jej i nadále nejtopornějšími nehereckými poleny Holého údu, čili viditelná spodní čelist slizkého Patyzóna trpí naprosto stejnou obrnou jako u jeho předchůdce, no a když, naštěstí zřídka, sundá tu masku na bondáž, jde opět o zcela srovnatelný kakofonický koncert mimické bezradnosti permanentního zánětu faciálních nervů. Zaplaťsatan to totální prkno aspoň trochu vyvažují opravdoví herci, zejména k nepoznání zpotvořený a jako vždy dokonalý Kolín, rozkokošně vyšinutý Pavlík Dano a samozřejmě legendární psychotický kuželkář Chesus Kvintána. Jako celek se pak v podstatě jedná o takovou tuctovou, jakože tmavou a sychravou detektivku na jedno použití s nehrajícím BDSM fetišistickým vyšetřovatelem trousícím guáno, veskrze anemickou, aby na to pustili i nejmladší degeneraci ožužlávačů leporel, a na poměry předchozích zaudioviualizovaných omalovánek i dost lacinou (Onen plesnivějící Godhaj natočili v Čikégu pod mostem a na Časovém čtverci, kam akorát narychlo naházeli víc bordelu). Detektivku, která z obyvatel Gothaje udělala tak trochu nesvéprávné čuráky, co při generální záplavě „logicky“ hromadně hledají úkryt jakože v „nejvyšším bodě“, a sice na stadionu. Obklopeném mrakodrapy!!! Podruhé už si to rozhodně nikdy nepustím, ovšem jako klad budiž přičteno, že ta brutální tříhodinová stopáž vcelku utekla, aniž by se má prdel podívala do středověku. A je to rovněž o třídu méně rakovinotvorné než jakákoliv novodobá neomarxistická oelasťákovaná bukviáda od Mrvelu. Co ale naplat, Kryštof s Kristiánem nasadili microchiropterální laťku tak vysoko, že jakákoliv další recyklace už bude při srovnávání navěky působit jako amatérské porno. (03.03.2022)

Líbí se mi zvolený tón pulpová detektivka + deštivý noir + serial killer story a Gotham plný neštěstí a korupce. Jak jsem od začátku držkoval na obsazení Pattinsona, tak teď uznám, že sem jako "kurtcobainovský" emo Bruce Wayne sedí. Plus i za záporácký tým. Nelíbí se mi PG-13 rating, neboť víc násilí a krve by tady tomu pojetí jednoznačně prospělo a zesílilo temný dojem. Výsledek není dokonale úderný a působivý, ale ty 3 hodiny vtahují, cením tvůrčí ambice, rozhodně slibný úvod do další batmanovské série. ♪♫ (05.03.2022)

Hypnoticky vtahující neo noir detektivka připomínající thrillery Seven či Zodiac. Psychologicky občas fest náročná podívaná. Nevím čím to bylo, jestli novým pohledem na Catwoman nebo Tučňáka, zvolenou hudbou nebo možná samotným nasnímáním Gothamu, ale hodně to polechtalo malýho kluka ve mně, který prvně viděl Burtonova Batman Returns. Jinak tenhle Batman má za mě asi nejlepší siluetu, která se kdy objevila na plátnech. Velkej zážitek. (01.03.2022)

Skvělý způsob, jak jít novou cestou a nezklamat diváky, zhýčkané Nolanem. Matt Reeves je borec, že ve třech hodinách na tak jednoduchém dějovém schématu rozehrál natolik vtahující, každou scénou opojnou podívanou. Úmyslná pomalost mnoha scén s jejich vytříbenou inscenací důkladněji stylizuje postavy a staví temnou atmosféru bezvýchodnosti špinavého, zkorumpovaného prostředí. Giacchino je k nepoznání a obzvláště v napínavých scénách překračuje stín vlastní kreativity, herci jsou výborně vybraní i režijně vedení (Farrell opět nejvýraznější) a nechybí ani skvělé entré pro nový Batmobil. Co filmu ubírá na potenciálu je nízká věková přístupnost - jeho natolik temná duše v kombinaci s dějovým konceptem pátrání po psychopatickém vrahovi, silně inspirovaným Fincherovou Sedmičkou, potřebovala i krapet grafického násilí. Zde Batman v největší zuřivosti z celého filmu mlátí pěstmi do tváře záporáka a ten nemá ani krev na nosu. A podobných nesmyslů, někdy i ryze logických, které jsou v hrubém kontrastu s naopak fantasticky vypiplanými filmařskými detaily, film obsahuje více. (13.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)