Zvrátený

Neviem sa rozhodnúť medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože ide v podstate o dobrý film, ktorému nechýba zaujímavé prevedenie, naturalizmus, emócie, skvelé duo Cassel-Bellucci, ale tá brutalita...je príšerná, hrôzostrašná, desivá. Najhoršie na tom je, že takéto veci sa dejú aj v skutočnosti. Odporúčam prečítať výbornú Red Meatovu recenziu. (30.03.2005)

Gaspar Noé se rozhodl, že řekne o naší společnosti věci, o kterých se ví, ale neříkají se. Míra násilí v jeho podobě naprosto převrací vše, co jsem, kdy viděli(resp. neviděl, protože mi to nikdo neukázal). Scéna se znásilněním si nebere servítky naprosto s ničím ani s žaludkem diváka. Pro někoho to bude hodně velké sousto, ale pokud vydrží scénu v gay clubu a toto znásilnění již ho prakticky nic drastického nečeká ( pokud si nemyslíte, že drogy neexistují...). Krásná Monika Bellucci v tomto filmu dostává celkem slušnou nakládačku a její manžel Vincent Cassel na tom taky není o moc lépe. Celý tento krutý film o světě, hnusu v něm, štětkách, homosexuálech, drogách, lidech a pomstě je experimentálně odvíjen pozadu. Noé si netroufnul na styl jiných režiséru, kdy je film poskládán nechronologicky ( Alejandro González Iñárritu ). Výsledek je zvláštní. Nepadne každému, ale někdo v něm uvidí opravdu úžasné dílo. Dokonalá, živá, volně poletující kamera spojená s ponurou hudbou vytváří neuvěřitelně silnou atmosféru, která silně připomíná pobyt v tranzu nebo okamžiky pod vlivem omamných látek. Celkově film, který by měl vidět každý, kdo má silný žaludek(upřímně nepřišli mi scény až tak hnusné... už jde asi o zvyk ) a odvahu zkusit něco nového, co zkouší riskovat a poskakovat na velmi tenkém ledě diváckého vkusu. Pan režisér má hodně rád agresivitu, doufám, že se brzy s něčím opět zajímavým ukáže. (06.08.2004)

Scénář: Gaspar Noé .. Náročnost úvodní obrazové kompozice, neposedná a neklidná kamera dělá už od počátku tento snímek těžce stravitelným. Záběry ostře kontrastují s pozdější klidnou atmosférou a dlouhými pasážemi bez jediného střihu. Stejně kontrastní je i příběh, začínající krutou pomstou a přes staticky natočené znásilnění se přenáší až k nahlédnutí do vztahu osob postižených tímto zločinem. Nechutné a drsné záběry nepochybně zvednou vlnu zájmu, ale chtělo to trochu víc promyslet, než jen téma zpracovat obráceně, inverzně, zvráceně.. (27.04.2006)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)