Vajont - La diga del disonore
Réžia:
Renzo MartinelliKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Michel Serrault, Daniel Auteuil, Laura Morante, Jorge Perugorría, Anita Caprioli, Leo Gullotta, Philippe Leroy, Jean-Christophe Brétigniere (viac)Obsahy(1)
V roce 1959 začíná v jednom údolí v Dolomitech stavba gigantické přehrady, která měla být největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Hlavní architekt přehrady Carlo Semenza si touto stavbou plní svůj životní sen. Hlavní inženýr Biadene slibuje velký ekonomický dopad nejen na kraj, ale i na ekonomiku celé Itálie. Brzy po zahájení stavby se začínají ukazovat vážné problémy. V půdě se objevují trhliny, které se zvětšují a hrozí, že se sesune část hory - Mont Toc do přehrady. To by znamenalo, že by se voda mohla přelít přes přehradu. Vláda i společnost, která přehradu staví, a dokonce ani architekt a hlavní inženýr však nechtějí zpochybnění stavby připustit. Novinářka, která se snaží na nebezpečí upozornit, je hnána před soud. 9. října 1963 se utrhlo 300 milionů kubických metrů z hory Mont Toc a sklouzlo do přehrady osmdesátikilometrovou rychlostí. Tato masa zeminy a kamení zvedla vlnu o výšce 250 metrů, vodní tříšť, mlha a padesát milionů kubických metrů vody přepadlo přes hráz a zalilo šest vesnic, které srovnalo se zemí. Voda se řítila rychlostí osmdesáti kilometrů v hodině údolím Piavy a zabíjela. Za oběť nezodpovědnosti, touze po zisku a nezvladatelných ambicí padlo dva tisíce lidských životů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
„Opatrnost neznamená dělat, že nic nevidíme.“ . . . Výborná rekonstrukce skutečných událostí kolem stavby a tragických následků obrovské přehrady v Itálii přináší v sobě kromě jakéhosi "hraného dokumentu" také skvěle vyportrétovanou sérii postav. Ono to vlastně není jenom film o jedné přehradě a o jedné předvídatelné katastrofické události, jako především film o velmi nebezpečném politickém souboji. Na jedné straně stavební inženýr (výborný Daniel Auteuil) a jeho společníci, kteří zneužívají svojí moc a úspěch k cílu získání ještě větší moci a ještě většímu úspěchu, neodradí je příležitost manipulovat, uznat a prokázat jen tu část pravdy, která se jim hodí a odhodit z cesty překážky v podobě konkrétních osob. Na druhé straně novinářka s kontroverzně levicovým (komunistickým) smýšlením, předem řádkou lidí odsouzena a nenáviděna, se ukazuje jako příklad statečné bojovkyně za pravdu, která navzdory silnému natláku odhaluje a veřejně upozorňuje na možná rizika a nebezpečí nového projektu... Možná bych měl několik malých výtek k celku, film mohl klidně pokračovat i dál a rozehrát s napětím to, co se o inženýru Biadenem dozvídáme už jen ze psaného epilogu. Šlo by také diskutovat o tom, zda bylo nutné v tom rozvíjet i romantickou linku (ačkoliv nepochybuji, že v Hollywoodu by z něčeho podobného udělali stokrát horší "doják"), vzít si na mušku hudbu či zbytečný efekt spomalování záběrů, ale ve výsledku jde o detaily, které mi neskazily zážitek a celkový přínos. Neřeším ani televizní formát, o kterém musím říct, že k celkovému zpracování velice dobře seděl, takže ve mě zůstavají protichodné pocity jen ze dvou věcí – pozitivní z filmu, který mě překvapil a hodně oslovil; negativní ze zobrazených skutečných událostí a té neutíchající lidské chamtivosti, která v některých případech bohžuel opravdu nezná mezí... 90% ()
Naprostá klasika .. bohužel až příliš pozdě odhalená lidská hamižnost a zaslepenost jdoucí ruku v ruce s naprostou ignorancí přírodních zákonů .. omezeností a neomalenou nadutostí k přírodě i životům obyčejných lidí, kterou musí nakonec zaplatit jako vždy ti nevinní .. velmi zdařilé zobrazení doby, kdy k této tragické události došlo … ()
Aneb nikdy neslibuj ženě, že přijdeš večer včas, protože to se vždycky něco podělá. Jestli tady chybí označení "TV film" správně, tak pan Renzo přecenil svoje schopnosti stejně jako to kdysi udělal italský dream team inženýrů, od kterých bych si nenechal vyprojektovat ani poutko na ručník. Donedávna jsem stavby z historie bezmezně obdivoval, ale čím víc podobných dokumentů a filmů vidím, tím víc si myslím, že to tenkrát byla taková stavební ruská ruleta. Však ono nahoru nic nespadne a dole všechno najdem... ()
Velmi dobře udělaný film podle skutečné události. Zanedbáním bezpečnosti stavby obří přehrady došlo ke katastrofě s tisíci lidských obětí. Ve filmu je popsána stavba, machinace v bezpečnostních opatřeních, honba za penězi a slávou celého managementu stavby. Daniel Auteuil tentokrát ve velmi negativní roli hlavního stavebního inženýra. V roli statečné novinářky, která celou dobu na rizika upozorňovala - Laura Morante. ()
"Pane inženýre, máte telefon!" "Tady jsme všichni inženýři!" Příběh Vajontu je tak moc typickým příkladem fenoménu "bezohlednost mocných", že kdyby nebyl skutečný, dal by se snadno obviňovat z těch největších klišé. Samozřejmě, je prospěšné si podobné epizody lidských dějin připomínat v rámci prevence, takže těžko Italům něco vyčítat - navíc se chvályhodně vyhnuli zbytečně melodramatickým liniím jednotlivců, adekvátně představili pozadí události a katastrofu rekonstruují věrně, aniž by působila lacině nebo naopak podbízivě efektně. Závěr sugestivní, body plus za kameru. Trochu jako pěst na oko je tu Daniel Auteuil - noname herci, nestrhávající na sebe pozornost, by se sem hodili víc. ()
Galéria (6)
Fotka © Rai Cinemafiction
Reklama