Vajont - La diga del disonore
Réžia:
Renzo MartinelliKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Michel Serrault, Daniel Auteuil, Laura Morante, Jorge Perugorría, Anita Caprioli, Leo Gullotta, Philippe Leroy, Jean-Christophe Brétigniere (viac)Obsahy(1)
V roce 1959 začíná v jednom údolí v Dolomitech stavba gigantické přehrady, která měla být největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Hlavní architekt přehrady Carlo Semenza si touto stavbou plní svůj životní sen. Hlavní inženýr Biadene slibuje velký ekonomický dopad nejen na kraj, ale i na ekonomiku celé Itálie. Brzy po zahájení stavby se začínají ukazovat vážné problémy. V půdě se objevují trhliny, které se zvětšují a hrozí, že se sesune část hory - Mont Toc do přehrady. To by znamenalo, že by se voda mohla přelít přes přehradu. Vláda i společnost, která přehradu staví, a dokonce ani architekt a hlavní inženýr však nechtějí zpochybnění stavby připustit. Novinářka, která se snaží na nebezpečí upozornit, je hnána před soud. 9. října 1963 se utrhlo 300 milionů kubických metrů z hory Mont Toc a sklouzlo do přehrady osmdesátikilometrovou rychlostí. Tato masa zeminy a kamení zvedla vlnu o výšce 250 metrů, vodní tříšť, mlha a padesát milionů kubických metrů vody přepadlo přes hráz a zalilo šest vesnic, které srovnalo se zemí. Voda se řítila rychlostí osmdesáti kilometrů v hodině údolím Piavy a zabíjela. Za oběť nezodpovědnosti, touze po zisku a nezvladatelných ambicí padlo dva tisíce lidských životů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Aneb nikdy neslibuj ženě, že přijdeš večer včas, protože to se vždycky něco podělá. Jestli tady chybí označení "TV film" správně, tak pan Renzo přecenil svoje schopnosti stejně jako to kdysi udělal italský dream team inženýrů, od kterých bych si nenechal vyprojektovat ani poutko na ručník. Donedávna jsem stavby z historie bezmezně obdivoval, ale čím víc podobných dokumentů a filmů vidím, tím víc si myslím, že to tenkrát byla taková stavební ruská ruleta. Však ono nahoru nic nespadne a dole všechno najdem... ()
Až mě to překvapilo. Nevím, proč je všude uváděn Serrault na prvním místě, protože hlavní role a nejepší výkon podal Daniel Auteuil. Kolem poloviny film trochu přešlapuje na místě a nůžky by se jistě hodily, tak posledních třicet minut Vám to vynahradí, navíc podpořené výbornou hudbou. Je to radost vidět "katastrofický" film v jiném podání než made in Hollywood. A to je příjemné... ()
Katastrofa sama dostane velice málo prostoru, o to větší díl času připadá na přehlídku všech nadutých kreatur, pro které má význam jen jejich naditá peněženka. Tvářit se, že hlavní roli hraje Serrault nebo Auteuil, by bylo značně nadnesené. Ale pravda je, že Auteuilův inženýr je úžasně hnusné bezskrupulózní hovado. Když někdo nemá rozpočet nebo neumí udělat kvalitní triky, měl by se jim vyhnout. Tato fušeřina zbytečně snižuje kvalitu snímku. Závěrečný zbytečně přepálený patos jakbysmet. ()
"Pane inženýre, máte telefon!" "Tady jsme všichni inženýři!" Příběh Vajontu je tak moc typickým příkladem fenoménu "bezohlednost mocných", že kdyby nebyl skutečný, dal by se snadno obviňovat z těch největších klišé. Samozřejmě, je prospěšné si podobné epizody lidských dějin připomínat v rámci prevence, takže těžko Italům něco vyčítat - navíc se chvályhodně vyhnuli zbytečně melodramatickým liniím jednotlivců, adekvátně představili pozadí události a katastrofu rekonstruují věrně, aniž by působila lacině nebo naopak podbízivě efektně. Závěr sugestivní, body plus za kameru. Trochu jako pěst na oko je tu Daniel Auteuil - noname herci, nestrhávající na sebe pozornost, by se sem hodili víc. ()
Velmi dobře udělaný film podle skutečné události. Zanedbáním bezpečnosti stavby obří přehrady došlo ke katastrofě s tisíci lidských obětí. Ve filmu je popsána stavba, machinace v bezpečnostních opatřeních, honba za penězi a slávou celého managementu stavby. Daniel Auteuil tentokrát ve velmi negativní roli hlavního stavebního inženýra. V roli statečné novinářky, která celou dobu na rizika upozorňovala - Laura Morante. ()
Reklama