Frances Ha

Frances Ha - dobře šílená, a taky neúplná, zrovna jako její jméno... Neschopnost posunout se dál z ní činí harcovnici po newyorských čtvrtích, kde noví spolubydlící ne a ne vyplnit prázdno po kamarádce Sophii, která odstřihla pubescentní pupeční šňůru a "doplnila se" partnerem, to ovšem neznamená, že je "o něj" šťastnější, jen se prostě zařadila, Frances však nechává věcem bezstarostný volný průběh... Uvolněná studie současného způsobu života single Newyorčanů, oproštěná od drog, promiskuity i nešťastných lásek, což se cení, postěžuju si jen na ne úplně vhodnou volbu profese tanečnice, která na mírně těžkopádnou Gretu Gerwig připadla. (09.12.2013)

[SFF 2013, Sydney] Konverzačný skanzen z ktorého sála bezprostrednosť, sloboda a podivuhodnosť. Môžme prirovnávať k Allenovi, Truffautovi či Jarmuschovi, ale konečná podoba patrí len a len Baumbachovi, ktorého odteraz možno nazývať usilovným auteurom. Jeho "Frances Ha" je filmom nestrojeným a čo sa ústredných (aj bočných) motívov týka, pôsobivo komunikatívnym... (17.08.2013)

Za poslední tři roky jsem žila ve třech různých bytech s lidmi, z nichž nikoho jsem před třemi lety neznala. I proto se nejspíš dokážu částečně ztotožnit s tímto černobílým dílkem, které poměrně realisticky ukazuje, jak důležité jsou pro nás vztahy s ostatními. Asi bych ho tedy nepřirovnávala k filmům Woodyho Allena, protože ty jsou přece jen desetkrát vtipnější, a rozhodně bych se zdráhala tvrdit, že na vás zanechá výraznou stopu a zůstane vám na měsíce v paměti. Nic to ale nemění na tom, že mě Frances Ha bavilo sledovat. (29.06.2013)

Tenhle film zachycuje život a to hodně prostým a jednoduchým způsobem. Se vším všudy, bez přibarvování (doslova :)) a speciálních efektů. Dostanete "jen" tu "obyčejnost", něco co prožíváte každý den. Ty drobnosti, co všem znepříjemňují život jako že se spálíte, neustelete si postel, nebo se s někým pohádáte. Taky ale ty vážnější problémy, co všichni do určité míry řeší, pochybnosti, rozpačitost a nejistotu, do určité míry strach, trochu lhostejnosti, trochu nadšení, spousta zmatení, ale taky touhy, Radost z maličkostí a jak málo nám někdy stačí vlastně k tomu abychom najednou zjistili že jsme šťastní....to všechno ve filmu je. Pojetí v černobílé barvě mi přišlo fajn, protože se hodí právě k té všednodennosti všeho co se děje a přiznejme si to je to v dnešní době originální, stejně jako hudba která byla použitá a většinou byla fajn (i když na mě občas působila trochu jako výsměch tomu co se dělo, ale to je jen můj pocit.) To co mi vadilo, není chyba tvůrců, ale čistě moje osobní. Měla jsem osobní problém pochopit hlavní postavu, ne kvůli tomu, že by nebyla dost jasně popsaná a zahraná, spíš naopak. Prostě mi naprostá většina věcí pro které se rozhodla, které dělala (a i její reakce) přišly totálně nelogické, totálně na hlavu a občas naprosto infantilní (bylo-li jí skutečně 27- let- jak jsem pochytila). Ale zase věřím, že někdo se s touhle postavou třeba ztotožní, jen mě to bylo lehce proti srsti. Za mě to jsou slabší 4 hvězdičky ale určitě vám všem tenhle zážitek vřele doporučuji. :) A pokud jste zvědaví jak vznikl název filmu, tak vězte že přesně tak jak na mě působil celý život Francis - náhodou, trochu rozpačitě, ale s určitým cílem. (03.12.2015)

Nedovedu říct, zda by se mi snímek alespoň z poloviny líbil, tak jak se mi líbil. Kdybych důvěrně neznal naprosto přesnou kopii hlavní hrdinky. Od vzhledu, způsobu myšlení, stylu oblékání, mluvení, bláznivosti až nevím kam. Jedno je jisté, tento film bych vůbec neviděl. Takhle jsem si ovšem snímek plný volnomyšlenkářství, který se nemohl odehrávat na příhodnějším místě než v New Yorku, nesmírně užil. Zcela mě pohltila zejména velmi příjemná a odlehčená atmosféra, což je něco, na co není současná doba zrovna štědrá. [77 %] (09.04.2022)