Frances Ha

Klasická intelektuální oddychovka s duchaplnými dialogy sleduje s elegantní lehkostí poměrné závažné téma hledání pevného bodu v existenci živelné a roztržité hrdinky. Čerstvě dostudovaná tanečnice Frances (podmanivě ztvárněná herečkou Gretou Gerwig) je lapena mezi vyumělkovaným životem zlaté mládeže a nejistým přežíváním bez prostředků. Nedokáže se usadit a neustále mění bydliště po celém New Yorku, jehož esteticky podmanivý a vitální mikrosvět film s chutí vykresluje. Noah Baumbach neskrývá inspiraci allenovskými poctami této metropoli a espritem filmů francouzské nové vlny, jejichž citace sem tam vstoupí do děje. Nelze se však zbavit pocitu, že rozjásaný přetlak hrdinky a nepůvodní způsob stopování její existence jsou příliš chtěné a vytvářejí spíše povrchní efekt. Dynamické sestřihy a kontrastní pointy dějů tak neustále přehlušují situaci protagonistky, mění ji v zábavná extempore a jen v některých okamžicích dají nahlédnout do její vnitřní nejistoty a až existenciálního tápání. Frances Ha je nakonec výsostně oddychovým filmem, který hlavně ve festivalovém maratonu blahodárně působí jako zdroj nové energie. (29.06.2013)

Idealističtější, outsiderštější a melancholičtější "Girls"; díky čemuž má průlomový film Noaha Baumbacha u větší části mužů lepší hodnocení než fenomenální seriál Leny Dunham. Zatímco její hrdinky jsou propracované a nestydí se být otevřené ve své marnosti a trapnosti, Baumbachova idealizovaná óda na jeho čerstvou lásku a spoluscenáristku Gretu Gerwig působí spíš jako vyšinutá a sebestředná manic pixie dream girl. Oním mužským protipólem, který skrze ni dojde okouzlení životem, je režisér a diváci. Stejně jako zmíněný narativní ideál řady indie filmů je i "Frances Ha" líbivou a okázale svobodomyslnou pohádkou, která okouzlí svým pojetím přátelství a lásky. --- update: Nutno ale také zmínit, že Baumbach a Gerwig zde jen vytvářejí upovídanější, romanticky okouzlenější a stylem prvoplánově artistnější remake autenticky civilní a bravurně nekřiklavé klasiky "Girlfriends" Claudie Weill. (02.08.2016)

V Noahových filmoch sa akékoľvek problémy vždy dajú prežiť. Možno je to tým New Yorkom .. sama neviem .. aj Frances na ceste za svojim snom všetko zvládla. S ľahkosťou sebe vlastnou. Bolo mi s ňou dobre. Bavia ma takéto filmy, aj tá atmosféra v nich, aj muzika. A tento mal ešte aj skvelý vizuál. 4,5* (16.05.2024)

Na půl cesty mezi raným Jarmuschem a černobílým Allenem. Nejsem si jistý, zda úmyslně, anebo omylem, působí hlavní hrdinka s přibývajícím časem protivněji a nesympatičtěji. To ovšem nebrání tomu, aby Baumbach ukázal, jak nespoutaně dokáže film jako celek uchopit a naložit s ním. A ačkoliv má Frances spoustu chyb (jak postava, tak film), v celkovém vyznění mi převažují všechny ty příjemné nekonvenční detaily, které jsem v průběhu sledování našel. 7/10 (06.02.2015)

Nedovedu říct, zda by se mi snímek alespoň z poloviny líbil, tak jak se mi líbil. Kdybych důvěrně neznal naprosto přesnou kopii hlavní hrdinky. Od vzhledu, způsobu myšlení, stylu oblékání, mluvení, bláznivosti až nevím kam. Jedno je jisté, tento film bych vůbec neviděl. Takhle jsem si ovšem snímek plný volnomyšlenkářství, který se nemohl odehrávat na příhodnějším místě než v New Yorku, nesmírně užil. Zcela mě pohltila zejména velmi příjemná a odlehčená atmosféra, což je něco, na co není současná doba zrovna štědrá. [77 %] (09.04.2022)