Nenapravitelní

Z dnešního úhlu pohledu anarchistická záležitost, kdy děj předkládá divákovi šíleně vtipné historky, šílené historky ale občas i šíleně natahované historky. Přece jenom už je to starší snímek a některé záběry proto působí zbytečně zlouhavě. Ale účinný stroj na učení líných a vzdorovitých studentů nemá chybu! /9. 12. 13./ (09.12.2013)

Třaskavě vtipná komedie o školní fauně všeho druhu nezestárla ani zdaleka tolik, jak bych od 30 let starého filmu čekal. Je pravda, že mezi postavami najdete "jen" všechny obvyklé typy z tematicky příbuzných filmů od Školy, základ života až po současné americké obscenity. Rozdíl je ale v tom, že Nenapravitelní nikomu nepodkuřují. Studenti soukromého lycea jsou líní, zlomyslní a nevychovaní a jejich lumpárny nejsou na konci vykoupeny žádným nevěrohodným "zmoudřením". Také učitelský stav je zhanoben, jak se sluší a patří a i když je úroveň gagů různá, jejich frekvence od začátku do konce nedovolí, aby filmu "spadnul řetěz". Z důvodu, o kterém už píše bloom - epizodické struktury - příliš nelze mluvit o hereckých výkonech. Jde o vesměs přesně obsazené karikatury, od floutka Daniela Auteilla přes přísnou ředitelku Marie Pacome až po Galabruho systematizovanou roli těžce zkoušeného strážce pořádku. Nevím, zda by se film líbil třeba příznivcům hřejivě lidských komedií Francise Vebera nebo Zdeňka Svěráka. Nenapravitelné bych asi doporučil spíš fanouškům Marx Brothers. 70% (18.02.2011)

Nenapravitelní se hrozně nepřirozeně snaží o jakousi nadsazenou stylizaci do komedie ve stylu animovaných grotesek, což ve výsledku působí 1) dost děsivě, protože některé ty psí kusy jsou životu nebezpečné; 2) dost hloupě, protože dělá z postav autorit/dospělých kreatury pitomců, jež se nechají napálit zcela banálními triky... Navíc je ten film hrozně amorální. Nejen že se ústřední parta studentů snaží za každou cenu krutě přechytračit svoje učitele, ale ještě navíc je v tom podporují jejich rodiče a někdy se dokonce snaží podvést mezi sebou navzájem. Přesto se všichni nakonec spolu rádi zasmějí. Já teda moc ne. 3/10. (23.08.2011)

Přijde mi, že Claude Zidi udělal tímto filmem krok zpátky. V tomto období už měl za sebou několik komediíí s Pierrem Richardem, Louisem de Funés a Belmondem a vypadalo to, že pro něj typické jednoduché gagy začínají zapadat do jakéhosi příběhu. Avšak v Nenapravitelných se vrátila nespoutanost a nesoudržnost z jeho prvních filmů s Les Charlots. Místo čtyř hippies jsou však hlavními aktéry více či méně komických situací učitelé a studenti soukromé střední školy, jejichž typologie je sice různorodá, ale žánrově typická - dívka do větru, přísná ředitelka, udělaný tělocvikář s podprůměrným IQ, sympatický rošťák (v podání mladého Daniela Auteuila) nebo dokonce důchodce vzdělávající se i ve třetím věku. Hlavně se nenechte zmást jménem Michela Galabru na prvním místě, jeho role typická komisaře je opravdu vedlejší. V úvodu filmu se s ním setkáme na moment v jedné scéně, ale pak na dlouhý čas zmizí, takže to vypadá, že se už znovu neobjeví. Vrátí se až na finální část, skládání maturitních zkoušek, kdy film dostává největší spád. Tento herec dokázal vždy vzkřísit i pouze několik scén z těch nejhorších francouzských komedií. Tato patří sice spíše k těm průměrným, ovšem kdyby takhle vypadala každá současná studentská komedie, mohli bychom skákat radostí do stropu. (09.01.2010)

Vcelku příjemný filmík. Mladí nechtějí stárnout a tak odmítají složit maturitu a pokaždé propadnou. Vymýšlejí všechny možné způsoby jak oblafnout čas a nemuset jít po škole do práce. Paní ředitelka ústavu však také nespí a pracuje na nových metodách jak mladé konečně donutit k učení. Jako námět na film to možná zní divně, ale výsledek je vcelku uspokojivý. Film je plný vtipných nápadů a dobře se na něj dívá. Čiší z něj to mladistvé nadšení dělat kraviny a to mám rád. 70% (02.01.2013)