Réžia:
Claude BerriScenár:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (viac)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (144)
Tak a hned po jeanovi od Floretty som pozrel aj tento film, a musim napisat, ze uz ide o menej kvalitny film nez jednicka. Depardieu je prec /sak ved v jednicke umrel/, a Auteuil ostal, pestuje na zahradke akusi floru. Pribehovo ide o klasicku pomstu za smrt otca, pribeh je o cosi jednoduchsi, bez strhujecjsej zapletky a nema patricne tempo, ale napokon zaver film predsa len potiahol do nadpriemeru. Yves Montand tu ostal tiez, on, Auteuil a Emmanuelle Beart film pekne tahaju : 85 % ()
Adaptace druhé části Pagnolovy knihy Živá voda. Opět výborné herecké výkony a skvělá režie. I atmosféra filmu konvenovala s knihou. Jen mi to tentokrát přišlo maličko "odfláknuté", jako by všichni až moc chvátali, aby už to měli po kupě, rychle do střižny a pak na plátno. No ale stejně je to velmi dobrý film a chuť vyrazit do Provence je při každém zhlédnutí hodně silná. ()
Miluju spravedlivou pomstu a pokud se do ní pouští krásná žena, tak ji s tím rád pomohu. Takže pojď Manon, ucpeme spolu ten městský pramen, Ugolina za přirození si tedy povoď sama a strejdovi Soubeyranovi pak dáme vědět, co to vlastně hrbatému Jeanovi vyvedl. A když se k tomu čas od času svlékneš a občas se ozve ten skvělý harmonikový motiv, tak já budu spokojen a to rodinné drámo konečně dostane ten správný rozměr. ()
Od istého momentu filmu, keď sa začali riešiť záležitosti typu "Luke, I am your grandfather", som sa začal trocha v Manoninom prameni topiť a cítiť sa tak trochu ako v talianskej telenovele. Vytušil som, že sa jedná o pokračovanie nejakého filmu, takže nie vždy je lepšie vopred o filme nič nevedieť. Ale jeho prvé tri štvrtiny sú excelentné, krásna príroda Provensálska a jej farebné ladenie musí každého diváka od začiatku pohltiť. Scenár je výborne vystavaný, dôležitý obrat nasleduje až po dômyselnom vybudovaní atmosféry a "boží" zázrak prichádza v tú pravú chvíľu. Zároveň ukazuje, ako to asi môže byť so všetkými podobnými božími zázrakmi vo svete a ako ľahko sa dajú obyčajní ľudia oklamať. Ale na druhej strane, pre dobro veci, prečo nie. Takže teraz si ešte nájsť cestu k tej prvej časti. Mimochodom, nebola náhodou niekedy Emanuelle Beart v priebehu druhej polovice 80tych rokov vyhlásená za najkrajšiu ženu planéty? ()
Musím konstatovat ,že mé hodnocení , ač je hvězdně stejné jako Jean od Florety ve skutečnosti stejné není. Manon malinko ve svém tanci pokulhávala za svým zmrzačeným otcem Jeanem. Možná , protože jsem žena a neokouzluje mne krása E.Béart (i když to skutečně kráska byla). Možná , že mi vadila jedna věta (jsem přesvědčená ,že bez ní by se film obešel) , která mi hned na začátku dala tušit celé vyznění a celou pointu. Přesto si vážím této adaptace Živé vody tekoucí v nádherné Provence. ()
Galéria (34)
Fotka © Radiotelevisione Italiana
Zaujímavosti (4)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
Reklama