Hobit: Bitka piatich armád

Je až alarmující, kolik tu s námi bydlí sebestředných šulínků bez fantazie, co proloží Kanta Tolkienem jen proto, aby ve své kokotmunitě kriticky oslňovali podobně otylé zoufalce s mastnými vlasy a mohli si pak vzrušeni svým yntelechtem vzájemně vášnivě olizovat pohlaví. Ty nelidské dvě kila za lupen potom vyhodili jen proto, aby tu naprudko vystavili na odiv svůj maligní kokotismus a s Ňůtnem v jedné a se svými scvrklými koulemi naloženými do etanolu v ruce druhé velkohubě zahřímali nad porušováním fyzikálních zákonů a přehršlí digitálních triků ve filmu, kde je drak, trpajzlíci, horští trolové, zmutovaní skřeti, prstenové přízraky a tři prdele magie. Velmi erudované a opodstatněné! Rozhodně to mělo být natočeno Refnem s absolutním respektem ke gravitačnímu zákonu, který je přece povinen ctít i každý Sauron, a nejlépe loutkově s ručně napatlaným pozadím, aby se artový divák mohl umělecky rozplývat nad skvělým voděním marionet. Pítr dokázal zfilmovat pramáti všech fantasy, a to hned celou čtyřlogii, která byla ještě před čtrnácti lety považována za nezfilmovatelnou, a to tak famózně, epicky a velkolepě, že si u toho každý fanoušek musí nadšeně třít dokonale prokrveného Bilba a sem tam si hrábnout i na Pytlíka. Navíc pozorný čtenář již jistě ví, že Hobit je na rozdíl od Pána prstenu v podstatě jen přiblblá pohádka s infantilním hrdinou, který se člověku vybaví vždy, když se koukne mezi nohy. Dalším Pítrovým mistrovským počinem a přidanou hodnotou je tedy i to, že dokázal tuto žvatlavou až vyteplenou taškařici naprosto perfektně přiblížit atmosférou k Pánovi prstenu, a nikoliv ke zkurvenému Panovi Petrovi, jak byla původně koncipována. Prostě orgáč a moc doufám, že Péťa už detailně patlá Druhý věk Středozemě podle Silmarillionu, kde věčně povstávajícího Saurona poslal v Mordoru poprvé do prdele Isildur. (24.12.2014)

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno... (14.12.2014)

Tak máme za sebou zřejmě poslední dobrodružství ze Středozemě a já při této příležitosti trošku poruším pravidla a svůj komentář nevěnuji jen filmu, ale i duchovnímu otci celé filmové ságy ze Středozemě, jehož jméno zní Peter Jackson. Mám k němu ohromný respekt a obdiv za to, že se pustil do zfilmování něčeho tak náročného jako je Pán prstenů a Hobit. Musím se přiznat, že já bych radši vyprstil plukovníka vietkongu světlicí než natáčel Hobita. Proč ? Protože bych nikdy nedokázal dát do pohyblivých obrazků, tolik lásky, přátelství, odvahy a nebezpečí. Protože bych nikdy neuměl vážný souboj na život a na smrt odlehčit takovým způsobem, aby to nepůsobilo trapně. A hlavně, protože bych nikdy nedokázal prostřednictvím filmu vrátit dospělý lidi do dětských snů, kdy si každej z nás přejeme být statečný jako Aragon, moudrý jako Gandalf, vznešený jak Elf, řídit se hlasem srdce jako Hobiti a umět žrát jak Gimli. Za tohle všechno pana Jacksone velký díky. Velký díky, že jste v dnešní době udělal šest filmů, který jsou krásný na těle i na duchu. Což samozřejmě platí i na poslední díl Hobita. Dračí prolog je natočen velmi přehledně a milovníci větších táboráčků budou u začátku filmu slintat určitě víc na hasiči. První půlka filmu se věnuje hlavně vykreslení povah hlavních postav. K této části nemám co vyčíst, byla odehrána i natočena na vysoký úrovni a ani chvíli nenudila, ale stejně jsem se už nemohl dočkat závěrečné matky všech filmových bitev. Tu jsem samozřejmě dostal a užil si jí záběr po záběru jako dlouho nic. Přehledně a nepřeplácaně natočený masovky, mnoho osobních soubojů jeden na jednoho, jeden na přesilu, který nepostrádali kvalitní choreo, originální nápady i zábavné vsuvky. Zkrátka opravdová filmařská lahůdka. Moc se mně líbil i dialog o lásce mezi Thranduilem a Tauriel, krásně napsaný a ještě líp zahraný. Pokud u triologie Pána prstenů nemám pořád ještě jasno, který díl se mně líbí víc, tak u té Hobití mám po dnešku světlo. Pět armád prostě mělo vítězství už v názvu. (11.12.2014)

Mně osobně se finále trilogie líbilo ze všech dílů nejvíc. Příběhové oblouky do sebe konečně zapadly (a fungují docela slušně i z hlediska samostatného filmu), spektakulární akční scény konečně začaly sloužit vyprávění (přestože to s jejich počtem a délkou Jackson opět přepískl), prakticky všichni herci ze svých postav vyždímali maximum. Líbí se mi jak je dusivá atmosféra přicházející bitvy vyvažována komickými vložkami; epické střety pěknými intimními scénami. Vůbec největší radost jsem měl z vývoje postav Bilba a Thorina, jejichž vztah byl tím nejdůležitějším motivem knihy, a kterému se zde konečně dostalo zasloužené pozornosti. Nejpěknější atrakcí pak asi bude nájezd Bílé rady na Dol Guldur, která mi suplovala jiný vizuální pamlsek, na který jsem se těšil, a který se ze scénáristických důvodů nakonec nekonal (Medděd). No a návrat Bilba domů a propojení trilogií... vyšlo taky pěkně. Kdybych si z filmu mohl odstříhat půl hodiny počítačové vaty (dívám se na tebe, Legolasi) a nahradit ji některými perlami, která nás určitě čekají v DVD bonusech, rozhodně si dokážu představit absolutní hodnocení. Bitva pěti armád za vidění určitě stojí. 80% (17.12.2014)

Třetí Hobbit je tady, velké uzavření trilogie podle jedné tenké knížky, na které jsme čekali pouze tři roky. Osobně nemám problém s tím, že LotR je prostě tak geniální, že fans měli nemožná očekávání a následné dva filmy strhali, kde to šlo. Trojka už se jen veze. Podivný vizuál vyčítat i trojce je omezenost a ignorance; pokud si nedáváte LotR marathony jako já, pravděpodobně jste již zapomněli, že po špinavé první trilogii přišla značně digitálnější druhá. Tedy samozřejmě nezapomněli, ale tak nějak zvykli. Nynější generace to vyžaduje takto a co se líbilo před 15 lety je už out, proto musela nastoupit WETA s jiným nápadem a značně zelené plátno podbarvit. Co je tedy hlavním problémem trojky a pouze trojky? To, že už toho příběhu moc nezbývá a musí z toho vzejít něco podobně dlouhého jako předchozí dva filmy, prostředí se tolik nestřídá jako v jakýmkoliv jiném filmu ze Středozemě a až na překrásný závěrečný nostalgický průlet Hobbitonem tak trošku upadá do stereotypu, od čehož nedokáže odvést pozornost ani dlouhá bitva. Jak jsem již řekl, trojka jede v zajetých liniích, opět jsme svědky přepísnutých pasáží (Legolas na levitujícch troskách mostu, to už jsem se nevydržel nesmát ani já), banálními vztahy mezi některými postavami a naprosto zbytečné nebo opakující se dialogy. Problém ale je, že napotřetí je to ještě víc znásobené. Ani tentokrát se nepodaří z diváka vymačkat emoce, všechny zvraty mi byly víceméně jedno, ačkoliv jsem je občas nečekal. Dále bych poukázal na tíženou velkolepost, která ale v konečném důsledku moc neohromí. Ano jsme svědky obrovského počtu panáků na plátně, kteří se mezi sebou rubou, nebavilo mě to však tak, jak jsem čekal a nejlepší část považuji tu, kdy Saruman, Galadriel a Elrond vykosí zástup nemrtvých. Což o to, chystá se o 30min delší rozšířená verze, která jistě doplní mnoho neznámých (Medděd se zde objevil asi na 2 sekundy), nemyslím si však, že by nějak výrazně mohla zvýšit dojem z celkového filmu. Nakonec mě zarazil poněkud až překvapivě nevýrazný hudební podkres, když už nic jiného, tak jsem doufal alespoň v reinkarnaci něčeho božího z Lotra, bohužel, až tedy na fantastickou závěrečnou skladbu Billyho Boyda, bída a šeď. A jak tedy celkově? Po třech letech opět konec, na Silmarillion již nikdo filmová práva nemá, takže se asi na delší dobu můžeme se Středozemí rozloučit, pro mě však té nostalgie v závěrečném díle bylo celkem málo, takže moc pěkně vzpomínat asi nebudu. Film už podruhé vidět delší dobu nemusím, což u mě také o něčem svědčí...70%...[10.12.2014_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (11.12.2014)