Martin a Venuša

No jo, je to klišé, ale je to takový milý a hezký, že se u toho dá v pohodě vydržet, aniž by si člověk hryzal nehty do krve. Navíc Kristýna Boková je kočka, která k tomu všemu umí i hrát, což u nás zase není tak časté a Taclíkův projev mi dlouhodobě sedí. Rezervy tu samozřejmě jsou, ale já jsem spokojen. 65% (26.06.2015)

Klasická ukázka moderní české komedie. Je to o lidech, je to neoriginální, je to o konfliktu, ale s tím, že nakonec všechno dobře dopadne. Skoro záletná manželka, neschopný manžel, který sám stejně nikdy nic nezvládne, Taclík, kterého moc nemusím, tohle prostě není dobrá kombinace, která by měla skončit úspěchem anebo alespoň tím, že se budu smát. (25.11.2014)

Moulu Martina přikurtovat k baletní tyči, vyhaslou Venuši uspokojit na podlaze foyer Budařovy galerie a mě vystřelit na Pluto.. Počin omletý jak kameny na dně Colorada v Grand Canyonu, jenž směle házím do omšelého pytle s visačkou Marie Poledňáková, tzn. rozjívené dětičky, neschopní tatínci a frustrované maminky a mám vtíravý pocit, že jen u podobné sorty diváků může tato scenáristická topornost zabodovat.. (22.04.2014)

,,JÁ, MARTIN VRÁŽIL, TVRDÍM, ŽE SE POSTARÁM O SVÉ DĚTI, PO DOBU JEDNOHO MĚSÍCE.…“ /// Rodinnej film pro dospěláky, ve kterým má mamka už po krk parchantů (i taťky), a tak se vsaděj, že taťka výměnu rolí neustojí. (furt lepší, než aby se k tomu postavila jako Romča) Taťka pak jede na plnej úvazek, parchanti zloběj, vlastně ne, chovaj se tím svým přirozeným způsobem a von je z toho … šak víte. Může to bejt i vtipný, ale přeci jen tyhle kousky má Poledňáková zmáklý líp. Přesto jsou tady věci, který pobavěj a jako vůbec největší plus vidím v sympatickým obsazení. Když už se mi zdá, že to všechno bere správnej směr, přichází syndrom vyhořelý matky, příběh se zase posouvá jinam a dojíždí do zdárnýho konce spíš setrvačností. Von tady vůbec tak nějak podivně funguje systém uvěřitelnosti. Ale co, rodinka je to sympatická a v českým filmu už bylo i hůř. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem schopná vydržet měsíc bez (svejch) třech malejch děcek. 2.) Individualitu dítěte buduju přes psí kostým. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.09.2013)

Hele, a nějaká komedie, kde by chlap (vlastně všichni chlapi) nebyl za permanentního blba, by se nenašel? Je vidět, že scénář psaly dvě holky, ale pojetím to nepřesahuje sloupky v Betynce. Ze svého okolí znám spoustu chlapů, co se vydrží o děti postarat, jeden je dokonce podruhé na mateřské, neb jeho manželka je workoholička - o tom jsem třeba film ještě neviděl. Celé je to jeden velký stereotyp, všechny baby se těší, jak to děti tatínkovi nadají, a v závěru se všichni slzopudně zase setkají. Přes jednoduchost scénáře (a docela slušných pár režisérských a kameramanských špílců) je však příběh podáván divákovi divně - třeba ty kecy bratr - sestra malíře, jako byli příbuzní, nebo ne? Chvílemi to vypadá, že ano, ale logicky by se asi nemohli vzít. Nebo postřehl někdo, jakou práci Taclík má dělat a proč má jet imrvére do Ruska? Pár povšechných postřehů ze života dětmi zaměstnaných matek zde je, ale nijak do hloubky to nejde, veselé to pro znalé taky moc není, a děti lezou neskutečně na nervy. Když to srovnám s filmem S tebou mne baví svět, kde se chlapi o ta děcka postarat dokázali a chovali se uvěřitelně, tohle je prostě klišé na klišé a ze světa nereálného, podivného, uječeného a hloupého, skrz naskrz povrchního. (02.11.2015)