Najvyššia ponuka

Je mi upřímně líto personálu zaplivané Pivnice U Milosrdných; úplně vidím jak jim tam turisté zvědavě nakukují a podivují se "kde je ten zajímavý stylový interiér z toho tak moc pěkného, ale tak tuze moc posmutnělého filmu". A doufám, že to uvidí (film nikoli interiér pivnice) i Polanski, aby se během úvodní půl hodiny poučil, jak měla vypadat adaptace Dumasova klubu. (06.07.2013)

Film o člověku, který příliš nevěřil lidem. Vizálně byl film naprosto dechberoucí. Za svůj život jsem neviděl mnoho filmů, které by byly dovedeny k takové dokonalosti. Nedovedu si představit vhodnějšího tvůrce soundtracku pro tento film než Ennia Morriconeho. Výborný a nevtíravý soundtrack nádherně dokreslil úchvatné záběry. Teď by měli přestat číst všichni, kteří se film vidět teprve chystají, jinak bude váš zážitek sotva poloviční. Chystám se totiž chrlit jeden spoiler za druhým. Jak už jsem předeslal. Film pojednává o člověku, který příliš nevěřil lidem ve svém okolí. Věřil dvou lidem a posléze uvěřil člověku třetímu. A jak už to tak někdy bývá, tak ironií osudu na to doplatil. Byl připraven o vše a navíc skončil po prožití své první lásky se zlomeným srdcem v domě pro staré, smířen se svým osudem a čekajíc na svoji smrt. Během sledování i po něm jsem byl naprosto bez emocí. Párkrát se mi po těle přehnaly zimomriavky, když se naplno rozezněl Morriconeho soundtrack. Co dělá film vyjímečným je rozhodně napětí. V napětí jsem očekával, jak bude skrývající se žena vypadat a posléze, jak bude vypadat Vaucansonův android. Tohle drželo moji pozornost přilepenou na obrazovace. Tohle dělá film vyjímečným. Následující řádky bych věnoval snovému baru Day and Night, či zaplivané a zavřené Pivnici U Milosrdných. Tady záleží na úhlu pohledu. Každopádně, dokud zavřena nebyla, tak interiér vypadal údajně takto, nikoli takto. Alkoholici bydlící v Praze, jejichž nohy už je do mnoha hospod zavedly mi jistě dají zapravdu. A vůbec bylo ve filmu těch nesrovnalostí daleko více. Například pražské nádraží připomínalo to berlínské. V pražské hospůdce zazněly snad 4 světové jazyky, ale očekávaná čeština samozřejmě ne. A úplně nakonec mě zaskočilo, jak film vlastně skončil. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdina nakonec vlastnil extrémně dobře speněžitelného robůtka, tak mi poněkud uniklo, proč se stal chudým. Možná, že mi skutečně pouze něco uniklo. Nicméně se jedná o neskutečně napínavý film, který se dobře poslouchá a výborně se na něj dívá. Slabší 4*. (28.08.2013)

Co může být v lásce horšího, než když vaše nabídka, ač se to na první pohled nezdá, není nejvyšší.. Malíř Tornatore a řezbář rámu Zamarion stvořili dílo formou vskutku umělecké, ale o co více bylo milostné vzplanutí neposkvrněného znalce nepřirozené, o to méně byl konečný citový kolaps bolestnější. Virgil Oldman měl pravdu. Co je krásné, nemusí být autentické.. První film, který jsem viděl s G.Rushem a on v něm byl jen dobrý. (12.11.2014)

Raději nerozpitvátat tu složitou anabázi, která ve filmu vede ke kýženému cíli. Mimochodem nádherný závěr, až na ty prostřihy do zřejmě závěrečné fáze Virgilova života, abych tedy nic neprozradil - tak ty bych oželel. Hudba hraje prim, zvlášť scéna, kde prostřednictvím hudby k Virgilovi promlouvají jeho nasbírané obrazy, je výtečná. Celkově moc pěkný filmový zážitek. Obzvlášť, když jdete do kina pouze s touto informací: Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je světově uznávaný znalec v oblasti výtvarného umění a starožitností. Ani žánr filmu mi nebyl znám. (16.09.2013)

Za posledních 5 let jsem neviděl film, který by mě tak dojebal. Po jeho konci jsem čuměl do stropu a protože byla tma, nic jsem neviděl. Ale připadal jsem si jako moc hustej týpek, kterej prostě přemýšlí nad filmem. A začaly mi téct slzy. Ano, jsem nadsamec, který umí i brečet. Bod já. __ Nejvyšší nabídka je jako set z porcelánu, ze kterého by se nebála pít i královna. A on se nějak dostane k vám domů. Na začátku je vám fuk, říkáte si proč bych z něčeho takovýho měl jíst nebo pít. Já tady mám svý plastový kelímky a to mi stačí. No a časem ten set začnete používat. A jednou ho rozbijete. Omylem. A ucítíte bolest. Ztrátu. A prostě vás to sebere. Nevíte proč. Říkáte si, že je to jenom posranej porcelán, ale cítíte takové prázdno, že už to nikdy nebude jako předtím. A něco podobného jsem cítil na konci filmu. (06.01.2019)