Lilya 4 - ever

Neobvyklý film, ke kterému jsem si dokázal během chvíle udělat velký vztah. Jenže časem to začalo uvadat, a samotný vrchol už mě absolutně nepřekvapoval. Na druhou stranu, to tak zlý taky není, mohlo by bejt daleko hůř. Zásadní ale na tomhle filmu je, že se odehrává v jedné zapomenuté čtvrti kdesi v obrovském Rusku. Na západě maj holky problémy s tím, co si koupí, a ona je ráda, že vůbec žije. Je to těžký si představit, kór když to neznám ze skutečnosti. Ale tenhle film mi to podle mě ukázal dost syrově i když mohl přitvrdit. Určitě mě dál potěšila hudba. Dlouho jsem ve filmu neslyšel Rammstein a nějaký ten ruský trance. Proto i v tomhle případě hodnotím kladně. Ale víc jak tři hvězdy tomu stejně nedám. Poslední půl hodina a příjezd do Švédska už byly trošku mimo. Krom toho nechápu, proč film je v koprodukci Švédska a Dánska, když se celý odehrál v Rusku, s ruskými herci a ruskou mentalitou. Divnejch věcí je na tomhle filmu ale víc. To ale neznamená, že je nějak extra špatný. To určitě ne, jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. (15.03.2010)

Spoilery - Jenom lidé ze stejné vrstvy si umí dát navzájem lásku. V ráji se nakonec všichni nešťastní dočkají svého štěstí. Bohatí nám, chudým, smutným existencím, nikdy vlastně nechtějí pomoci. Ne, díky, takhle radši ne. Zatímco na začátku jsem se dlouho nemohl zbavit pocitu, že se scénář marně snaží o autenticitu a v její výsledné nedomrlosti je téměř až směšný, musím na druhé straně přiznat, že ve chvíli, kdy se na scéně objevil Andrei, jsem si uvědomil, že mi na Lilye opravdu záleží. Tenhle pocit je ale poškozen tím, že je úplně jasné, že se všechno nepovede, všichni budou zlí a Lilye bude ještě mnohokrát ublíženo. Nekompromisnost života opuštěných dětí se dá určitě ukázat barvitěji než za pomoci triviálního obrazu "na konci si spolu můžeme hrát". 50% (08.02.2008)

Drsné, pravdivé. Švédský režisér Lukas Moodysson si vydobyl renomé slibného talentu hned svým celovečerním debutem Láska je láska, kdy si divák užil poměrně sympatickou atmosféru i otázky křehkého dospívání bez přikrášlování. A právě žádnou idylku nelze očekávat ani od tohohle depresivního dramatu. Představuje (zejména ruční kamerou) dívku žijící v nižších třídách v Rusku. Když matčin nový přítel oznámí, že odjíždějí do Spojených států, Lilyu přepadnou vize světlé budoucnosti. Záhy se ovšem dozví, že hodlají vycestovat bez ní. Jakmile si začne vydělávat vlastním tělem, z obrazovky ještě víc dýchne patřičná šeď a deprese. I tak se dočkáme občasného nevěrohodného chování postav i několika příběhových škobrtnutí. Tři až čtyři hvězdy. (10.09.2022)

Jeden z filmov, ktorého názov sa mi nepodarilo nájsť na čsfd ani po vyskúšaní rôznych tvarov až ho nakoniec ohodnotil jeden z obľúbených užívateľov a tak si na tento pochmúrny film, ktorý na mňa pred hádam dvadsiatimi rokmi svojou atmosférou veľmi zapôsobil. Aý tak, že si ho pre istotu nepozriem znova, pretože teraz by som mu už zrejme plný počet nedával, no táto sociálna dráma mi v pam§ti rezonuje aj po tak dlhom čase, takže si tých takmer 80% ktoré tu má zaslúži. (08.10.2023)

No je sice fakt, že se hlavní postava chová někdy trochu na přesdržku, ale není to až tak hrozné, navíc je to holka že jo. Vzhledově se celkem podobá někomu, koho znám a i to pomohlo k výraznému přilnutí k hlavní postavě. Část v Rusku je určitě kvalitnější, Andrej je velmi slušný chlapec, nicméně ve Švédské části stojí určitě za zmínku střihy na souložící chlapy, to by si měla pustit každá holka, která by začla uvažovat o kariéře kurtizány. Předvídatelné možná, ale jak jinak udělat reálně působící film? (18.03.2008)