Hračka

Předem upozorňuju že nejsem fanda francouzských komedií a už vůbec ne Pierra Richarda. Vždycky když s ním v TV běžel nějakej film, okamžitě jsem přepínal. Prostě mi nesedí jeho humor a ( s prominutím ) vypadá jak dement. Do filmu jsem se pustil díky filmové výzvě od HorrFi(ho). Kámo to si mi teda ( určitě nechtěně ) nachystal oříšek. A teď už k samotnému snímku. Film začínal a já si říkal že díky těm fousům už Pierre Richard vypadá trošku snesitelněji a né jak dement. Ty fousy mu ale dlouho nevydržely. Pointa filmu je absurdní, komediální stránka podprůměrná ale celková myšlenka celkem zajímavá. U filmu jsem se sice nezasmál ale emoce u mě určitě vyvolal. A to zlost. Ten parchant mě neskutečně sral. Já bych ho proliskal, že by nevěděl čí je. Ikdyž v tom byl v podstatě nevinně. Toho netvora z něho vytvořili rodiče ( především otec ) svým špatným přístupem a svojí výchovou. Jak to vidím já tak film je spíš na zamyšlení než na pobavení. Určitě to není ta klasická francouzská komedie. Pierre Richard mi ve finále zas tak nevadil a film jsem přežil bez úhony. I přesto musím říct, že fanda P. Richarda a jeho komedií ze mě určitě nebude. (07.04.2020)

Za závojem komedie se skrývá vpodstatě vážné až smutné téma a Francis Veber s Pierrem Richardem je dovedli k úžasné podobě. Dokázali trefně vystihnout rozdíl mezi světem skutečně bohatých lidí a tím zbytkem a především jejich vzájemné chování. Bohatí nás mají za hračky a my bohaté za všemocné nadlidi, kteří si s námi mohou dělat cokoli. Záleží už na jednotlivcích, jestli se tomu podvolí a nechají vyhrát ješitnost boháčů, nebo se vzepřou a nechají zvítězit vlastní hrdost. Pierre Richard hraje skvělým způsobem právě toho druhého - dostane se sice do pozice hračky, ale nehodlá se s tím smířit. Skvělých scén je hodně, těžko něco vyzdvihnout, ale pro tu hlavní myšlenku je příznačný např. kontrast scén, kde si Richard tropí žerty z indiána v obchodě a kde se s ním znovu setkává, ovšem již oblečený jako kovboj, coby hračka syna generálního... Výborný film ze skvělého období pro francouzskou komedii. (09.10.2006)

V podstatě se jedná o dojemný příběh dítěte, které je rozmazlováno svým bohatým tatínkem, který na něj nemá čas. Dojde to až tak daleko, že si pořídí jako hračku živého člověka - jednoho novináře, který se připlete do obchodu, kde si malý klučina právě vybírá dárek. Oproti jiným komediím s Pierrem Richardem je zde cítit napětí z nastalé situace. Za čistou komedii to označit nemohu ani náhodou. Ve skutečnosti je tu úsměvných momentů dosti poskrovnu. Dle mého osobního názoru se spíše jedná o sociální drama, které věrohodně popisuje rodinné vazby zbohatlíků. Rozhodně doporučuji. Člověk se skutečně hluboce zamyslí nejen sám nad sebou. 90% (13.10.2015)

Milá a veselá francouzská komedie s Pierrem Richardem v hlavní roli. Novinář Francois je vyslán na veletrh hraček, o níž má napsat reportáž. Z ničeho nic se dostane do hledáčku malého kluka, jenž si ho vyhlédne jako svoji hračku a chce ho domů. Shodou okolností je malý chlapec, syn majitele veletrhu, tak i jeho novinářské společnosti. A proto je Francois, donucen odjet spolu s malým klukem k němu domů a splnit mu všechny dětské přání, kterého jen napadnou. S bezprostředností a lehkostí s jakou si Francois, v podání jak jinak než výborného Pierra Richarda, hraje s mladým klukem je jednoduše kouzelná. Zároveň, jak je patrné, Francois supluje roli kamaráda, otce, jenž klukovi samozřejmě chybí. Vše poté vrcholí v emotivnějším závěru. Příjemný snímek, který potěší každého, kdo si rád hraje, ať už velkého či malého. (29.04.2018)

Komedie? Jděte! Jen velmi lehce komediální příběh o tom, jak si bohatí kupují chudé, že zaměstnanci jsou pouhými hračkami v rukou svých nadřízených, a že dokopat hračky k odporu je pěkná dřina. Pravdou je, že důstojnosti se člověk nenají, ale tady ji postavy o překot odhazují v dál, a poselství je podáno tak implicitně, aby to pochopil i ten největší vykořisťovaný ňouma. Veškerý zábavný potenciál zápletky spolehlivě zabíjí herecky impotentní hňup Richard, takže se člověk bezděčně staví na stranu jeho mírně psychopatického šéfa, alias hnusí-se-mi-plebs-a-pohrdám-jím, v podání studeného Michela Bouqueta. Možná, že ve Francii stačí stabilní idiotský výraz pro titul komika, já na tom ale nic vtipného neshledávám. (20.01.2014)