Hračka

To najlepšie na tejto komédii bolo ako Pierre Richard vo filme vyzeral a ako sa tváril. Príbeh sám o sebe a humor ma moc nenadchli, ale veľmi sa mi páčilo ako sa to k záveru preklopilo viac do takej smutnej, pocitovej záležitosti. A koniec bol vyslovene nádherný. Lepší priemer. 65/100 (23.08.2018)

Za mě obsahově nejhodnotnější film, jaký jsem s Richardem zatím viděl. Dokonce si troufám tvrdit, že s relativně drobnými úpravami a jiným koncem, by to mohlo být i solidní drama. Škoda, že to tvůrci nedotáhli do konce a nešli ostřeji do toho, proč se kluk chová jako takový spratek. Místo toho se sklouzlo do nepříliš věrohodného přátelství a tomu odpovídajícímu patetickému konci. Přesto byly první dvě třetiny velmi dobré. Ve skutečnosti tu roli nemusel hrát Richard, ale tvůrci se tak nejspíš rozhodli právě proto, že je celý ten koncept sice absurdní, ale přesto je takto dotažený do extrému spíš mrazivý, než zábavný. Přítomnost Richarda je tak vlastně jediný důvod, proč tento film považovat za komedii. Jeho Francois je normální člověk zahnaný do kouta a balancující na hraně mezi důstojností a možností mít práci. Zrovna tento film by si zasloužil pořádný remake (tu americkou hrůzu z osmdesátých let nepočítám). (28.12.2020)

Snad asi proto, že mám alergii na rozmazlené spratky, mne tento film nezaujal ani před léty, ani nyní. Naprosto mi zde chybí volnější projev pana Richarda, hraje jako svázaný, jako by nemohl popustit uzdu svým exhibicím. V podstatě je zde jen pár situací k zasmání, ale celkově jde spíše o smutný příběh. 8815/8941 (04.05.2014)

S Francisem Veberem to někdy mívám jako na houpačce. Hračka se mi spočátku z duše protivila nejen děsivou zápletkou. Už prvně jsem ale vnímal kousek s balansováním na pomezí ztřeštěné komedie a něčeho hlubšího s prvky podobenství. Viděl jsem film rozdělen na dvě části s pauzou mezi nimi a měl pocit, jakobych sledoval dva naprosto odlišné filmy, pouze se stejnými postavami. Nejdřív jsem vnímal nesympatické drama s bláznivými gagy o protivném drzém klukovi, jemuž zámožná rodina místo pořádné převýchovy splní každý sen, včetně absurdní možnosti koupit si cizího návštěvníka obchodu jako živou hračku. Dál jakoby se tohle děsivé drama otočilo na komedii, kde mi byl najednou docela sympatický nejen kluk, ale i slizký Michel Bouquet.  *** U reprízy původní dojmy s mírně děsivými konotacemi vyprchaly, zůstaly dobré pocity z originálního filmu i příběhu, přidala se zábava a ještě více zaujala výtvarní stránka. Rozpolcenost pocitů mi i teď docela koresponduje s vývojem vztahu mezi klukem Ericem a živou hračkou panem Juliénem. Tento vztah opravdu prochází zajímavými proměnami a přibližně ve středě dochází na obou stranách ke změně chování a postupnému pochopení pocitů i potřeb toho druhého. Výhrady nemám, spíše k plnému docenění cítim bariéru v tom, že mne jako obvykle nebaví Pierre Richard se svým humorem. Zde jsou ale jeho typické "šaškárny" tlumeny nebo funkčně využity v rámci groteskního děje a po většinu filmu jsem se nenudil. Důležitý z filmu je pro mne vždycky osobní přínos, Hračka ve mne poměrně dost toho zanechala a navíc vybídla k přemýšlení. Mezi řadou scén zvláště svlékání zaměstnance na Bouquetův povel je nezapomenutelné. ,,Kdo je větší zrůda? Já, protože chci, aby jste se svlékl, nebo vy, když mi ukážete zadek?" 80% (EDIT 11.1.2020) (26.08.2019)

Nedávno jsem Hračku viděl znova a začínám jí chápat v nových souvislostech. Je to v podstatě vážné téma zpracované komediální formou! Veberův scénář chytře balancuje mezi tragikou a komikou a Richard si zde střihnul možná nejlepšího Francoise Perrina vůbec. Plný počet hvězdiček je na tudíž místě! "Tak a máš to! Rozbil sis ho!" (08.10.2006)