Jeden blbec na večeru

Málem jsem si nevzpomněl, o čem ten film vůbec je, ale už to mám. Je to francouzská komedie, která se skoro celá odehrává v několika lidech v jedné místnosti a která pojednává o skupince lidí (resp. jednom z ních), kteří vyhledávají mezi lidem blbce, a ty si pak zvou na společnou večeři, kde se jim smějí. No, a tady se dostáváme do děje v době, kdy si náš smíšek udělal něco s nohou a nemůže se na večeři dostavit, a tak tráví večer s jendím blbcem u sebe v obýváku, a nechává si jeho ochotou ničit osobní život. (21.02.2008)

Každý je tak trochu blbec, a v tomhle snímku to platí dvojnásob. Blbec k večeři dělá čest francouzským komediím, i když takových chytrých jako je tento se zrovna moc nenajde, tak Francie je země slušného a inteligentního humoru. Blbec k večeři je originální a postačí si s pár herci a jednou kulisou, což oceňuji ze všeho nejvíce. Inteligentní podívaná. (13.08.2009)

Chcete-li vědět, jak naprostý pitomec s nulovým IQ vydrží být 80 minut středem pozornosti, aniž by z něj divákům nenaskakovala husí kůže a nebylo jim ani na kratičký okamžik trapně, zeptejte se pana génia Vebera. Vrchol jeho tvorby je sice ještě o kousek vedle, hned u blbce z Montargis, ale i blbec k večeři je herecky a příběhově natolik pikantní, nezapomenutelnou a inteligentní podívanou, že přes prostý námět a chvílemi dost pochybné chování některých postav prostě nelze vznášet velké námitky. Francois Pignon je holt sázkou na jistotu:-) 80% (26.09.2013)

100% - Tohle je koncert! Jak herecký, tak scenaristický. Skvělá divadelní hra Francise Vebera přenesena na filmové plátno naprosto geniálním způsobem... Za zmínku stojí i výborný český dabing, který je i pro francouzsky mluvícího našince minimálně tak dobrý, jak originál. Nevím, co bych zde vytknul. Snad jen, že takových originalních komedií s výbornou pointou není víc. (30.09.2005)

Vkusná a přitom toliko cynická komedie, jejíž kvality podtrhla nedozírná debilita amerického remaku. Vážně mám radost, že někdo dokáže natočit kvalitní film s naprosto amorálním námětem, v němž přesto soucítíte se všemi postavami a nemáte v závěru pachuť z povinného moralizování. Veberovky budou v mých očích patrně už navždy tím nejlepším, co Francie komediálnímu světu dala. Při scéně s představováním skutečné Marlene jsem se smál stylem retardovaného osla a doufal jsem, že to nikdy neskončí. Viděno nespočetněkrát. (08.09.2016)