Jeden blbec na večeru

Toto je pro mně komedie číslo 1. Tohle jen tak žádný film nepřekoná. Obrovská dávka humoru při jednom večeru, kdy si nakladatel Pierre Brochant pozve do domu největšího blbce na světě. Nejlepší jsou pro scény při telefonátech. Zbožňuju postavu Francoise Pignona ve všech komediích, ale tady je nejlepší. Nejjednoznačnější plné hodnocení, které jsem udělil. (14.01.2011)

Tak tohle bylo fakt brutalni. Sice zacatek byl takovej prumer, sem tam nakej vtipek a nic extra a nechapal jsem zdejsi hodnoceni, ale po nakejch 10 minutach, v momente, kdy prijde blbec do bytu, tak se rozjede asi hodina naprosto ultra krutejch dialogu. Celej dej se prakticky odehrava jen v byte s minimem hercu a furt se jen mluvi, ani na tu veceri zminenou v nazvu se nejde, ale Jacques Villeret je tak naprosto hardcore blbec, ze sem se fakt smal skoro nepretrzite. Konec nejdriv vypadal jako ta klasika, kdy se ukaze, kdo je ten spravnej a bude usmirovani a podobne, ale nastesti tvurci jeste na zaver prihodili forek a tim si to vse vyzehlili. Jasnejch 5*, takle dobrou francouzskou komedii jsem uz dlouho nevidel. (01.08.2007)

Pignon je jméno, které ze zvláštního rozmaru nebo možná z jiného důvodu naděluje scénárista a režisér Francis Veber svým filmovým hrdinům s pozoruhodnou pravidelností. Nejde o jednu a tu samou postavu, ani je neztvárňuje jeden konkrétní herec. Spojuje je snad jen určité plebejství a lidskost, nebývají to lidé z vrcholu potravinového řetězce. Pignon ze snímku Blbec k večeři patří k těm postavám, před kterými je zapotřebí mít se na pozoru. Není to zlý člověk a měřeno inteligenčním kvocientem, není ani hloupý. Chybí mu ale to, čemu se říká sociální inteligence, společenský takt a vnímavost. Nedá se říci, že by pomalu myslel, spíš platí, že příliš rychle mluví a slova se železnou pravidelností předbíhají myšlenky a jdou si svými vlastními cestičkami. Když Pignona potká sebevědomý podnikatel v podání Thierry Lhermitta, rychle pochopí, že našel ideální oběť, která je schopná se sama od sebe snaživě ztrapňovat a bavit hosty pozvané na večírek. Jenže člověk míní a okolnosti mění... Zhlédnutí po letech sice připravilo Blbce k večeři o jednu hvězdičku, svůj půvab ale má a zábava je to i nadále spolehlivá. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2017)

Výlupek francouzského humoru. Míněno v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Zatímco Terminátor II zhmotňuje noční můru nezničitelného nepřítele, který člověka honí do úmoru a znovu a znovu vstává z popela, ústředním tématem Blbce k večeři je trauma, které se dostavuje za bdělého stavu a které se neustále vrací po celý život: co když si o mně někdo myslí že jsem blbec? Blahoslavení budiž opravdoví blbci, kteří si toto nejsou schopni uvědomit (a mezi něž, ó jaká hořkost tohoto filmu, nepatří pan Pignon). (20.02.2008)

Docela mě překvapuje, že jsem tento film viděla až teď. No pozdě, ale přece :). Musím se přiznat, že jsem se výborně bavila od začátku až do konce. Děj nebyl nějak složitý, postav také nebylo moc. Ale jak se říká, v jednoduchosti je krása. Tady to opravdu funguje. Film jsem určitě neviděla naposledy a moc ráda se k němu někdy vrátím. Francouzi komedie umí fakt skvěle! 85%. (03.05.2017)